Jan Šinágl: Zemřel Václav Havel...

Podrobnosti

Blogy / DALŠÍ BLOGY|

19. prosinec 2011|

Jan Šinágl|

8800 x

... proto soudím, že dnes zemřel velký a významný muž, ale jen průměrný státník a politik...

Dnes jsme mohli na obrazovkách ČT opakovaně vidět a slyšet, jak Václav Havel dne 10.12.1989 na Letenské pláni v Praze vyzýval KSČ, aby se její nejlepší členové snažili pomoci Československu na cestě přechodu z totality k demokracii, za mohutného aplausu statisícového davu.

To je snad ta nejlepší charakteristika povahy a charakteru Václava Havla a současně stručná a výmluvná charakteristika doby. Tento jeho postoj byl začátkem, jistě nechtěným, „pošpinění čisté tváře sametové revoluce", před kterým sám varoval a kterého se obával.

Jsem dalek jakýmkoliv způsobem znehodnotit nesporné zásluhy Václava Havla, ale ani on by jistě nesouhlasil, aby na jeho osobu zaznívaly jen oslavné, nekritické ódy. Při našem posledním setkání mezi čtyřma očima ve Strahovském klášteře mi řekl: „Když Vy jste na mne moc přísný." Odpověděl jsem mu: „Stejně tak jako na druhé, pane presidente. To samé očekávám od druhých vůči mé osobě."

Polský president Lech Walesa to vystihl přesně: „Václav Havel byl teoretik, bojoval slovem a perem." Měl blízko k duchovnímu rozměru TGM, ale neměl potřebnou tvrdost a rozhodnost, kterou vyžadovala doba. V extrémních změnách společnosti a zvláště z přechodu od totality k demokracii, je rozhodující síla vedoucích osobností, které musí být sami příkladem a přesvědčivě, tedy i praktickými činy, ukázat správný směr, který mravně zdeformovaná společnost nemůže nikdy v této fázi být schopna. Jeho místo a schopnosti by se ve společnosti možná plně uplatnily až ve druhé fázi. Ta bohužel stále nenastala a společnost stále čeká na svého „Churchilla". Důkazem je dnešní stav společnosti. Je to smutné konstatování, ale vývoj od roku 1989 až do dnešních dnů naprosto legitimuje tvrzení, že srdce a mysl protestujících občanů z roku 1989 byly zrazeny.

Dnes už nikdo soudný a informovaný nepochybuje o tom, že tzv. „sametovou revoluci" (což je protimluv) nezpůsobil jen lid a Charta 77, aniž bych zásluhy mnohých jejích signatářů zpochybňoval, ale především nadále neudržitelný stav země. Bývalé mocenské struktury dokonale využili situace, udrželi si svůj vliv, moc, kterou si ještě posílili, zbohatli a zaručili si beztrestnost. K situaci byli sice okolnostmi donuceni, ale obávám se, že ji měli většinou plně pod kontrolou. Václav Havel byl pro ně ideální osobností, k jehož pověsti a popularitě přispívali i jeho vězněním v nadstandardních podmínkách, kdy jiní, např. Pavel Wonka, ve vězení umírali. Chci věřit tomu, že si toho Václav Havel nebyl tehdy plně vědom, či si to odmítal připustit, ale později jistě. To už bylo pozdě. Na druhé straně byl vývoj, vzhledem ke stavu společnosti, prakticky zřejmě jediný možný a logický. O teoretických řešeních můžeme diskutovat do nekonečna – nebyl dostatek kvalitních, silných osobností, neexistovala občanská společnost, která by úspěšnou přeměnu společnosti dokázala realizovat.

O charakteru a intelektu Václava Havla a jeho osobnosti vypovídají i jeho písemnosti z 50. let, kdy si jako student chemické průmyslovky dovoloval skutečně dost ve formě psaní kritických textů, básní a kreseb vůči režimu. I jeho filosofické úvahy jsou na jeho věk obdivuhodné. Měl jsem těchto dokumentů plný kufr. Byl nalezen na kladenské skládce, kam se vyvážel odpad z Lucerny. Žil jsem tehdy ve Švýcarsku. Poslal jsem několik kopií na Hrad k rukám presidenta Václava Havla. Projevil o ně zájem. Chtěl jsem mu je osobně předat na lucernské radnici, během jeho oficiální návštěvy Švýcarska, bohužel onemocněl. Tyto dokumenty jsem předal jeho choti Dagmar Havlové, která ho v Lucernu zastoupila. Ze sekretariátu presidentské kanceláře mi poté přišlo krátké poděkování.

Pořídil jsem samozřejmě kopie. Věnoval jsem je knihovně LIBRI PROHIBITI Jiřího Gruntoráda v Praze. Věřím, že by stálo za to je zpracovat a vydat malou publikaci. Známí mi doporučovali, abych si písemnosti ponechal a později na nich vydělal "mailant". Je sice pravdou, že věci nalezené na skládce dle zákona si může každý beztrestně ponechat, ale to jsou v tomto případě i otázky mravní. Ani na chvíli jsem tenkrát o této možnosti neuvažoval. Přináším malou ukázku:

Václav Havel - Modlitba k Stalinovi z 50.let:

„Otče náš, jenž jsi v Kremlu, posvěť se jméno Tvé, buď vůle Tvá, jako v Sovětském svazu tak na celém světě, za chléb náš vezdejší Ti vřele děkujem a odpusť naše ideologické úchylky, tak jako my hlídáme své bližní a odhalujeme úchylkáře a třídní neprátele."

Z projevu Václava Havla v Rudolfinu – 1997:

„Proklamovaný ideál úspěchu a zisku byl zesměšněn, protože jsme dopustili, aby tu vznikl stav, v němž se nejúspěšnějšími stávají ti nejnemravnější a největší zisk mají nepotrestatelní zloději. Pod hávem liberalismu bez přívlastků, pro nějž bylo kdeco zločinně levicové, se paradoxně skrývala marxistická poučka o základně a nadstavbě: morálka, slušnost, pokora před řádem přírody, solidarita, myšlenka na ty, kteří přijdou po nás, úcta k právu, kultura vztahů mezi lidmi - to všechno a mnoho podobných věcí bylo posláno do nadstavby jakožto lehce posmívané sféry takzvaného "koření života", aby se posléze ukázalo, že už není co kořenit: základna je protunelována. Je protunelována proto, že se nerozvíjela - ateisté mezi vámi mi prominou - v přísném klimatu božích přikázání. Opojeni svou mocí a svými úspěchy a staronově okouzleni tím, jak skvělým nástupištěm ke kariéře je politická strana, začali mnozí - v prostředí tak lehkovážně beroucím zákon - mhouřit oči nad tím či oním, až se domhouřili ke skandálům, problematizujícím sám náš největší důvod k pýše, totiž naši privatizaci."

Nutno také připomenout odpověď Václava Havla z posledního rozhovoru pro MFD: Po smrti svého bratra Ctirada Josef Mašín prohlásil: „Můj pohled na Václava Havla je, že to co udělal, je zločin na České republice. Kontinuita zákonů byla udělána proto, aby komunistům ty majetky, které si nakradli, mohly zůstat." Co s vámi tato slova dělají? „Urážky a hlouposti, kterými mne bratři Mašínové po léta zahrnovali, mne nijak moc nevzrušují." ...?!

Vzhledem k tomu, že Václav Havel získal bez problémů v restitucích obrovské majetky, na které neměl nárok, díky stálé platnosti zločinných Benešových dekretů, působí tato odpověď značně pokrytecky. Mimochodem stálá platnost Benešových dekretů, které jsou ostudnou součástí demokratického právního řádu naší země, zabraňuje dosud získání majetku mnoha šlechtickým rodům i např. potomkům rodiny Jana Antonína Bati, kteří prokazatelně pomáhaly odboji za nacistické okupace, což se o předcích Václava Havla nedá říci. Totéž platí o bezproblémových restitucích ministra zahraničí Karla Schwarzenberga.

V dnešních vydání ruských „Novosti" je docela vypovídající „překlep", cituji: „В 1989 году Гавел был одним из инициаторов создания «Гражданского форума», ставшего главной оппозиционной силой в Чехии. 29 декабря 1989 года на совместном заседании обеих палат федерального собрания Чехословацкой советской республики Гавел был избран президентом."

Překlad: „V roce 1989 byl Havel jedním z iniciátorů "Občanského fóra", která se stala hlavní opoziční silou v Čechách. 29. prosince 1989, na společné schůzi obou komor Federálního shromáždění Československé sovětské republiky, byl Václav Havel zvolen prezidentem."

Obávám se, že se na nás tímto pohledem Rusko nikdy nepřestalo dívat, ostatně se i mnozí ruští občané chovají v naší zemi, jako by patřila jen jim, za nečinného a bezmocného přihlížení odpovědných orgánů. 

Souhlasím s článkem pana Tomáše Peciny Zemřel Václav Havel (1936–2011), z něhož si dovolím citovat: „ ... Spolu s Václavem Klausem byl Havel jednou ze dvou janusovských tváří českého národa: ztělesňoval to, jací jsme se chtěli vidět (ale jací jsme ani náhodou nebyli), kdežto Klaus vyjadřoval, jací jsme (ale jací jsme se za žádnou cenu nechtěli vidět). ... Jeho presidentství je jistě presidentsvím úspěšným, a dozajista lepším než přízemní a trapná presidentura jeho nástupce, nemyslím si však, že by během něj svému národu dal tolik, kolik byl schopen a kolik od něj měl národ právo očekávat. Proto soudím, že dnes zemřel velký a významný muž, ale jen průměrný státník a politik."

Svojí smrtí, v symbolický den čtvrtého Adventu, vyslal Václav Havel další mravní impuls naší zemi, ve jménu hodnot, které zastával. Věřme, že nezůstane nevyslyšen a že nám a naší zemi bude držet pomyslné palce, ve jménu jejich návratu, bez nichž pozbývá lidský život smyslu.

Papež Jan Pavel VI. : „Kdo se bojí pravdy a svobody, bojí se Krista."

Autor: Jan Šinágl, 18.12.2011

Zdroj: http://www.sinagl.cz/domaci-zpravodajstvi/dnes-zemrel-vaclav-havel.html

Komentáře