Genocida

Agenti CIA, a BND se zmocnili vlády po opadnutí revolučního nadšení a od té doby můžeme jen koukat, kam to spěje.

Začalo to likvidací našeho průmyslu. Kupónová privatizace a následné vytunelování nejlepších podniků, to byl první krok, kterému padla za oběť  ŠKODA, Poldi, ČKD, textil, boty, sklářství a stovky dalších podniků, vytunelovaných podle předem připravených plánů. Jsme národ pomocných dělníků a nekvalifikovaných dělníků na pásech v cizích továrnách.  

Další etapa byla likvidace JZD. Dnes máme místo  nich obrovské zemědělské podniky - ovšem v soukromých rukách, ve kterých není znám jejich skutečný vlastník. Několika bývalým jezeďákům, kteří za komunistů jezdili i v létě k moři, platí minimální mzdy. Ostatní jsou bez práce. Vesničané, pokud nenašli práci v průmyslu, už na dovolenou nejezdí. Postupem doby jsme se stali nesoběstační ve výrobě potravin. Většinu potravin dovážíme. V případě jakékoliv katastrofy - ať ekonomické nebo meteorologické (sucho), pokud nebude v Evropě dosti potravin, pochcípáme hlady. Každý stát si nechá potraviny v případě nouze pro sebe  a nebude nám je prodávat.

Budoucnost národa je ohrožena.

Stát nepodporuje výstavbu bytů pro mladá manželství. Ta většinou nemají šanci získat byt. Vlastně stát nestaví žádné byty. Byty staví jen soukromé firmy a ty nechtějí čekat na zisk. Proto si lidé musí byty kupovat. To může udělat jen pár bohatých nebo hazardérů, kteří si vezmou hypotéku, aby strávili zbytek života strachem ze ztráty zaměstnání a následné ztráty střechy nad hlavou. Lidé bez budoucnosti jsou živnou půdou všelijakých dobrodruhů.

A to nemluvím o nezaměstnanosti, která trápí hlavně mladé. Znám spoustu mladých, kteří po absolvování školy nemohou najít práci. Když ji najdou, je podřadná a neodpovídá jejich vzdělání a kvalifikaci.

Kvalifikovaná práce u nás není. Ztráta odborných prací je dalším výdobytkem této vlády. Dělnická třída už neexistuje. Jsme národ pomocných dělníků, skladníků, služek a uklízečů u nadnárodních firem, a podobných zaměstnání.

Máme více než milion živnostníků. Jsou to všichni chudáci, žijící z ruky do huby a zoufale čekající na práci. Jenže, když není nikdo, kdo by měl peníze, nemají žádnou práci. Nezaměstnaný dělník si neobjedná nic od řemeslníka. Nakonec má dost času a může si vše udělat sám. To má ale i své následky. V poslední době si soukromí živnostníci stěžují na své penze. Protože měli malé příjmy platili málo peněz a dnes jim vyměřili penzi 8000 nebo i méně.

Další živnostníci si pořídili obchody. Tisíce živnostníků zkrachovaly. Ve státě, kde lidé pracují za podprůměrné peníze, kšefty nejdou. Profitují jen secondhandy, prodávající staré krámy. Potravinářské obchody na vesnicích zkrachovaly a lidé musí jezdit do supermarketů. U nás v  Olympii jsou vedle sebe dva obchody – potraviny a elektronika. V elektronice je pár lidí – míň než obsluhujícího personálu. V potravinách je plno. Jíst se musí. Otázka je, co lidé kupují. Hovězí, natož bifteky, na odbyt moc nejdou. Vzpomínám si, že kdysi jsme bifteky mívali často. Nestály ovšem 600 korun.

Já sám mám kočičku a kupuji jí kuřecí žaludky. Minulý týden jsem byl ve městě časně odpoledne ve specializované prodejně s kuřecím masem koupit něco naší kočce. Vrátil jsem se zděšen. Kuřecí žaludky, kuřecí biskupy a další odřezky z kuřecího v cenách do 60 korun byly vyprodány. Zato kuřecích řízečků za 160 Kč bylo dost. Uvědomil jsem si, že lidé okolo určitě tolik koček nemají, aby všechno vykoupili. Ty odřezky si zřejmě kupují lidé, většinou důchodci pro sebe. Jsem z toho dodnes špatný, jak se jim žije, co musejí jíst. Naše kočka nad tím nejásá, ale jsem taky penzista a lepší jí kupovat nemůžu. Sám bych to ale nejedl.

Ale to není to nejhorší. Nový režim nám přináší i jiné lahůdky. Komunisté si kvalitu potravin hlídali jako oko v hlavě. Jelikož jsem pamětník, tak dokážu srovnat kvalitu šunky tehdy a nyní, tehdy opravdu šunka chutnala jako šunka. Do roku 1994 platily v  Československu ještě z dob minulého režimu zákonné normy, které nedovolovaly,  aby klobásy obsahovaly mouku, aby jogurty obsahovaly škrob atd. atd.Tyto normy byly zrušeny a v Česku začala doslova džungle .

Dnes jsou potraviny krásně načančané, v lesklých obalech, ale uvnitř jsou náhražkové sračky.

Potraviny jsou dnes samá n á h r a ž k a.  

Mléko, které je nápadně podobné emulzi na chlazení obráběcích nožů, se nesrazí, nejde z něj udělat domácí jogurt.

Sýry nejsou sýry, ale náhražky, v nichž je mléčná bílkovina nahrazena bílkovinou rostlinnou (sója) a nebo škroby.

Místo čokolády nám prodávají imitace vyrobené z karabového prášku, jímž se ve Středozemí krmí ovce a velbloudi. 

České párky jsou dnes z většiny plněny sójou, moukou nebo drůbežím separátem - co je to drůbeží separát ? Z kuřete se vyjmou prsa a stehna, která se prodají zvlášť. Zbytek - tedy kůže, kostra, hlavy i se zobáky, krky, pařáty a vnitřnosti se rozmixují, přecedí, obarví na červeno a přidávají se do párků a klobás. Pro zajímavost - separáty se vyráběly i dříve, sušily se a používaly se jako   KRMIVO PRO DOBYTEK .

Nezdá se vám kvalita chleba? Dnes se do chleba přidávají zbytky starého chleba a pečiva, které se předtím neprodalo. Za komunistů se starým chlebem krmil dobytek, dnes je to pro nás lahůdka.

Rohlíků se jakoby inflace netýká, jejich cena se nezvedá. Zato se ale snižuje jejich váha a hlavně obsah tuku. Výsledkem je gumová hmota, která do druhého dne ztvrdne.

Kvalita se nevyhýbá ani konzervám. Landšmít, který se dřív vyráběl z masa a dal se  nakrájený opéct nad ohněm, je dnes nedefinovatelný prejt z kůží a šlach slepený obarveným škrobem, který se vám buď po napíchnutí na klacek rozpadne nebo nad ohněm rozteče.

Hovězí a vepřové maso ve vlastní šťávě  nezřídka obsahuje i polovinu rozmixovaných kuřecích kostí a kůží, které se dříve  mlely v kafilerkách na masokostní moučky pro zvířata.

Paštiky a pomazánky jsou nastavovány škrobem, moukou a drůbežími separáty.

Sirupy nejsou vyráběny z ovoce, ale jedná se o vodu z cukrem, ve které je chemická ovocná příchuť.

Specialitou jsou "dietní" drůbeží hamburgery, které se skládají z poloviny z  drůbežího separátu a z druhé poloviny z vepřových kůží.

Nejlevnější špekáček v Německu za 1,45 euro obsahuje 70% masa, v Česku  za stejnou cenu koupíte "špekáček," který obsahuje pouze 27% masa.

I supermarkety "inovují". Prošlé maso je očišťováno octovou vodou, nakládáno do marinád a podáváno jako specialita k letnímu grilování.

Výrobci už neví, jak snížit náklady. Tak do potravin přidávají posypovou sůl, salmonelu, do alkoholu metanol a spoustu dalších zdraví ohrožujících látek. Lidé umírají, ale to je nezajímá. Zisk je zisk. A ten je svatý.

Česko se v  posledních letech stalo popelnicí a odpadkovým košem Evropy. To, co bylo za socialismu standardem a normou - je dnes luxusem.

Složení výrobků, které se uvádí na jejich obalech, je psáno  stále menšími a menšími písmeny, aby si ho už nemohli přečíst ani ti, co mají  zrak v pořádku.

Ale nic si z toho nedělejte. V nejhorším si můžete zazpívat tu starou komunistickou - Teď už máme co chtěli  - co jsme si vyzvonili klíčema na Letné.