Duka neposlouchá svého šéfa, aneb „Nebe a Duka“

Papež ve svém posledním textu, který vydal jako hlava římskokatolické církve a jenž má představovat jeho oficiální platformu, mimo jiné označil současný nespoutaný kapitalismus za novou tyranii a vyzval světové vůdce k boji proti chudobě a rostoucím nerovnostem mezi lidmi. Zcela otevřeně kritizuje globální ekonomický systém jako modlářství k penězům. Vybízí světové politiky k zajištění důstojné práce, vzdělání a lékařskou péči všem bez výjimky. Dokonce vybízí bohaté, aby se o své bohatství podělili s ostatními. Ekonomické vykořisťování přirovnává ke stejnému přečinu jako zabití. Také jasně sdělil, že problém je nutné řešit radikálně, že nelze spoléhat na neomezenou autonomii trhu a finanční spekulace.

Ve svém dokumentu Radost evangelia přímo kritizuje církev, volá po církvi, že by měla být raději „potlučená, zraněná a celá od špíny protože je přímo v ulicích, než zchromlá lpěním na vlastním bezpečím.“

Politiky vybízí k tomu, aby opustili „primitivní mentalitu blahobytu“ s tím, aby se více skutečně zajímali stavem společnosti.

Současný papež František se snaží i ukazovat, že co hlásá, uplatňuje ve svém vlastním případě. Nebydlí prý v honosném Apoštolském paláci, žije na koleji s řadovými kleriky. Cestuje obyčejným Fordem Focus a nedávno sesadil biskupa, který za svou rezidenci utratil dva milióny euro.

Ve svém textu se zabývá i ekumenismem a otevřeně přiznává možnost poučení i od pravoslavné církve a vybízí e spolupráci se židy a muslimy.

V mnohém nám nová prohlášení papeže Františka nemohou nepřipomenout českého reformátora Mistra Jana Husa a jeho následovníky. Například jeden z pražských artikulů – bodů husitského učení bylo zbavení statků a světského panování církve s požadavkem k návratu k původnímu smyslu apoštolské církve

a životu podle Ježíšova učení. Rozdílem je skutečnost, že to dnes hlásá hlava církve, s níž se dostal pro své názory na církev Mistr Jan právě do sporu a byl za to zavražděn.

Český občan, katolík i nekatolík si zcela bez předpojatosti, nemůže nevšimnout zcela diametrálního rozdílu mezi tím, co ve svém oficiálním prohlášení zastává a hlásá hlava církve – současný papež, a co dělá jeho zaměstnanec a její nejvyšší představitel u nás, kardinál Duka. U nás nám kardinál Duka ukazuje zcela jinou tváří církve. Ta je naopak lačná po mamonu. Podvodným zákulisním jednáním s vyloučením veřejnosti a referenda s předchozí protinárodně zaměřenou vládou v čele s katolíky Nečasem a Schwarzenbergem domluvili tzv. „restituce“, mimo jiné dodejme již druhé v pořadí! První proběhlo v roce 1992 a tehdy představitelé církve prohlásili, že tím je vyrovnání státu s církví dokonáno. Odkud a od koho vzešli nové „restituční“ požadavky se u nás již nikdo neptá. Veřejnost zřejmě zapomněla, že už jedny restituce byli a že byli ukončené. Ve skutečnosti nešlo o „restituce“ – to již dnes víme všichni. Nešlo o navrácení něčeho, co bylo ukradeno, jak nám hlásala protinárodně zaměřená minulá vláda. Šlo prostě o dar státu církvi, žádné odškodnění, žádná náprava křivdě, prostě dárek státu církvím za záda všech občanů.

Navíc co se týká finanční náhrady, je minimálně velmi podivné, když se zamyslíme nad srovnáním vyrovnáním státu s církvemi jinde. V Maďarsku bylo vyplaceno církvi zhruba 1000,- korun na hlavu; v katolickém státě Polsku bylo vyplaceno asi 1500,- korun na hlavu a v tak tradičně laické zemi jako Česká republika se počítá s náhradou v přepočtu 10 500,- korun na hlavu! Nelze nevidět, že zde prostě od začátku je něco prohnilého, co neodpovídá stavu věcí. Jde prostě o krádež a tunel a protinárodní tah římskokatolické církve ve spojení se svou pátou kolonou u nás proti celému národu, tak jako mnohokráte v naší historii.

V dnešní době jsme svědky snahy o zvrácení či snížení narychlo domluveného „daru“ státu církvi. Jak reaguje kardinál Duka, vidíme z jeho mediálních projevů. Starší návratem pod rudé prapory, vykřikuje o nespravedlnosti, atd., atd.

Kardinál Duka, jako podřízený svého šéfa nerespektuje nastolený diskurz římskokatolické církve a místo toho se snaží na českém národě co nejvíce přiživit a získat do vlastnictví statky, které církvi nikdy nepatřili, a nebo ji byli oprávněně odebrány za protinárodní kolaboraci s nacisty na základě dekretů prezidenta republiky. Finanční náhrada pak velmi převyšuje obvyklé postupy v jiných státech, jak bylo výše ukázáno.

Paradoxně jsem tak svědky situace, kdy je to naopak papež, který j podoben ve své rétorice našemu Mistru Janu Husovi apelující na prvotní chudobu církve a návrat k původnímu účelu, tedy apoštolské činnosti a dnes jsou to naopak čeští preláti včele s kardinálem Dukou, kteří jsou podobni oné nenasytné nevěstce babylonské, jak naši předkové, věrní Čechové viděli římskokatolickou církev.

Skoro bychom mohli změnit české pořekadlo pro dva rozdílné postoje, že to to co hlásá papež František – hlava církve a český kardinál Duka je jako „Nebe a Duka.“