Czexit ano a jak dál (III.)

Pokud jde o další postup v této pro nás tak závažné záležitosti, existují v zásadě tyto tři mož-nosti:

1/ nedělat (tak jako obvykle) nic.

     Kam nás to nicnedělání až dovedlo, začíná stále více lidí u nás konečně byť dosti opožděně chápat. V takovém případě zůstaneme kolonií, budeme nadále pracovat na jiné, kteří si na rozdíl od nás umí prosadit své zájmy, a staneme se součástí islámského chálifátu, ve který má být přeměněna celá EU. Spolu s oním pevným jádrem EU, které je k tomu předurčeno. Tedy s těmi, kteří včas neutečou či s těmi, kteří v některých zemích západní Evropy svoji dobu k útěku již definitivně promeškali. Podpisem druhého z Globálních kompaktů jsme k naší islamizaci učinili mílový krok. Jen je třeba vyčkat po jarních volbách do Evropského parlamentu. Pokud volbami nedojde k zásadnímu zvratu v tamním rozložení sil, máme se na co těšit. Tisíce migrantů budou přeměněny v Německu a Itálii rázem na uprchlíky a bu-dou naváženi do zemí V4 (s výjimkou Maďarska).

Můžeme tak nanejvýš doufat, že EU se rozpadne sama a že v Bruselu to budeme my, kdo tam bude při naší nátuře jako poslední zhasínat. Spoléhat na to a takto hazardovat s na-ším dalším osudem ale nelze.

2/ usilovat naopak o to, abychom se stali součástí „tvrdého jádra“ EU.

Tedy na nic nečekat a s funkcionáři některých stran demobloku jít sami iniciativně vstříc „pevnému jádru EU“ a tedy naší islamizaci a zkáze, která již probíhá v zemích západní Ev-ropy. To je jistě zajímavá varianta, škoda jen, že se členové ODS neptají svého předsedy, co tam přesně chtějí dělat. Ti z těch dalších stran demobloku očividně nechtějí dělat již vů-bec nic, jen patřit k té správné straně, kterou si ale již dávno popletli. A hlavně mít mož-nost dále dobývat rentu, která se jim v posledním období po nástupu A. Babiše do vlády poněkud vzdálila. Když začnou sami trochu přemýšlet, rychle přijdou na to, že v chálifátu bude dobývat tu rentu již někdo zcela jiný.  Oni na ni budou pouze přispívat (ať již budou konvertovat k islámu či jako křesťané nebo nevěřící, jen název těch daní se bude lišit).

3/ usilovat o urychlený Czexit s cílem zabránit naší islamizaci, vytvořit předpoklady k ob-nově naší samostatnosti při našem setrvání spolu s některými dalšími zeměmi v původ-ním zbytku Evropy založeném na křesťanském základě, s vlastním státem, národem, ja-zykem a kulturou.

To dává smysl a určitou šanci. To je řešením. Je přitom ale třeba jasně si říci, že Czexit není cílem, nýbrž jen prostředkem (a podmínkou nezbytně nutnou) k jeho dosažení.

Co by mělo být cílem Czexitu

Tím cílem je vytvořit si předpoklady k zachování našeho státu, národa, jazyka kultury (tedy k záchraně před islamizací) a rovněž i možnosti postavit se opět v rámci možnosti na naše vlastní nohy. Ekonomicky a v rámci možností i politicky. Předpoklady k demokratizaci naší ekonomiky (tedy k participaci zaměstnanců na hospodářských výsledcích svého podniku či družstva) a k obnově naší potravinové soběstačnosti jakož i sociálního státu. Vytvořit předpo-klady ke zjednodušení a zpřehlednění naší legislativy návratem k zavedení českého práva a ke zlepšení fungování soudů a vymahatelnosti práva.  Odstranit korupční systém prostřednic-tvím dotací z EU, kdy jsme komicky upláceni z našich vlastních peněz.

To nelze zajistit v EU, které má od svých loutkovodičů zcela jiné úkoly odpovídající jejich plá-nům, které vedení EU již ani neskrývá (viz smluvní dokumenty typu Agenda 2030, Lisabonská smlouva, nyní Globální kompakty atd.).

Takový cíl nelze tudíž zajistit ani v členské zemi EU, jako je ČR, která již převzala do své legis-lativy z 80 % unijní zákony, vyhlášky a jiné předpisy.

Má-li dojít k nápravě, je třeba vystoupit z EU, očistit naši legislativu od zákonů, vyhlášek a na-řízení EU a odstoupit od některých pro nás nevýhodných mezinárodních smluv, kterými se naši představitelé v rozporu s názorem a přáním většiny našich občanů zavázali k jejich pl-nění (např. Globální kompakt ale též Dublin I – III, Agenda 2030, Istanbulská úmluva a další) a současně i ke ztrátě naší suverenity. Tedy změnit systém fungování naší země.

Existuje ještě možnost jiného řešení?

Teoreticky existuje. To by spočívalo v postupu, s nímž jde německá AfD vstříc evropským par-lamentním volbám. Tento postup spočívá zejména v těchto ústředních krocích:

- přestavba EU

- členství Ruska v EU

- odpoutání se od amerického vlivu a

- rozpuštění Evropského parlamentu jako fíkového listu na zakrývání nedemokratické a ze zá-kulisí jmenované Evropské komise skutečnými majiteli EU.

V zásadě to znamená změnit „vlastníky EU“, vybudovat zcela novou organizační strukturu celé znie, postavit ji na nový demokratický základ, obsazovat tedy vrcholný orgán této orga-nizace na demokratických principech, přestat unii budovat jako superstát, razantně snížit by-rokracii a propustit desítky tisíc nadbytečných úředníků této organizace (a další pak v jednot-livých členských zemích)., zrušit dotace. Ale současně s tím zastavit migraci do Evropy a vyře-šit problémy s migrací, která je již v Evropě. A to musí udělat ty státy, které si to nadrobily.

Je to za daných okolností science-fiction, krom toho nás (ale i další členské země) tlačí čas a snaha stávajícího bruselského vedení o naši islamizaci. Rozumnější je tedy tuto organizaci zbořit s cílem vytvořit novou či zatím z ní alespoň odejít. Dojde-li k tomu ve větším počtu členských zemí, přispěje to k nápravě. Ani to nebude snadné, proto nebourejme, ale ode-jděme.

Zatím tedy žádná jiná alternativa řešení za účelem dosažení uvedených cílů než Czexit neexis-tuje, představy o reorganizaci EU jsou pouhou utopií či výmluvou se záměrem nic podstat-ného neřešit. Krom toho na špatném základě nikdo dobrý dům nepostaví. A jako případnou novou stavbu budeme potřebovat domek, nikoliv monstrum pro desetitisíce úředníků. Ani

v Bruselu ani doma. Nepůjde tedy z mnoha hledisek jen o přemalování štítu. Skuteční maji-telé EU v zákulisí nikdy opravdovou zásadní změnu EU nepřipustí.

Jak realizovat Czexit

Je přitom zřejmé, že realizovat Czexit jako samotný akt můžeme sice osamoceně, avšak

v praxi by to bylo nemoudré. Zvláště pokud bychom zůstali obklopeni dalšími členskými ze-měmi EU. Lze tak ale učinit ve spolupráci s dalšími zeměmi, nejlépe pak ve formátu V4+ a vy-tvořit tak společně nové politické seskupení, dostatečně velký trh a též větší politickou sílu.

Nejde totiž jen o samotný akt vystoupení, ten jistě můžeme realizovat sami. Jde ale o násled-nou ekonomickou a politickou pozici ČR, na které je třeba současně myslet.

Již nyní se ukazuje, že by i další země nad rámec Visegrádu o podobný krok zájem měly (Itá-lie, Rakousko a zřejmě i další), ač ani u nich není vše v tomto směru bez komplikací. Korupce v různé formě a propaganda mainstreamu prostě udělala své. Proto máme zatím problém sami se sebou a vesměs z obdobných důvodů je tomu podobně i v některých dalších zemích V4 i jinde. Největším problémem je přitom zatím Polsko se svými představami o amerických raketových základnách na svém území jako záruce jejich „bezpečnosti“, ačkoliv ti chytřejší lidé u nich již dávno přišli na to, že to je naopak zdroj zásadního ohrožení Polska v případě válečného konfliktu.  Nejsou sami, v souvislosti s uvažovaným vypovězením smlouvy o INF (o zákazu raket krátkého a středního doletu) ze strany USA s jejich následným umístěním za účelem útoku proti Rusku právě v evropských zemích, z nichž se stane následně válčiště, se proti takovému „nápadu“ USA postavilo již i Německo, a to dokonce oficiálním prohlášením jejich ministra zahraničí Heiko Maase.

Pokračování