Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Břetislav Olšer: Havel se opět sešel s jediným buddhistickým marxistou…

  • dalajlama
Sláva; do Prahy přicestoval tibetský duchovní vůdce dalajlama, jediný žijící buddhistický marxista. Pozval ho exprezident Václav Havel, který se kvůli jeho návštěvě po delší době vrátil ze své chalupy na Hrádečku. Jejich sobotní setkání trvalo zhruba hodinu. Dostal za to tibetský bílý šál a zlaté kolo, symbol duchovní změny, ochrany a schopnosti překonávat překážky.

"Toužime po mírovém spolužití s našimi čínskými bratry a sestrami," zopakoval dalajláma to, co řekl na tiskové konferenci v německé Bochumi. Zároveň dodal, že namísto nezávislosti by byl rád, aby tibetská provincie získala v rámci Číny větší autonomii a respekt pro kulturní a náboženské otázky.

Na placené přednášce v New Yorku nedávno šokoval ještě víc, v Praze svá slova zopakoval: "Pořád jsem marxista. Marxismus má morální etiku, zatímco kapitalismus je pouze honbou za ziskem... Komunistický režim v Číně přinesl jejím obyvatelům neslýchaný blahobyt... Milionům lidí se životní úroveň zlepšila ... ovšem je nutné najít východisko mezi životní úrovní a svobodou. Až dosud se většinou spoléhá na násilí..."

Dalajláma měl patrně na mysli fakt, že už v 8. století tibetský král Langdarma nechal bořit buddhistické chrámy a kláštery, ničit jejich sochy, pálit knihy a mnichy nutil vykonávat práci řezníků... A privilegovaní lámové otročili tibetské chudáky, z nichž dělali buddhistické fanatiky... A redaktoři dávného Rudého práva jen zuří, že marxistického dalajlámu nezažili a nemohli ho požádat o rozhovor. Po povstání z roku 1959, organizovaného prominentními lámy, držícími negramotné poddané ve feudálním otroctví, které Říše středu potlačila, emigroval tibetský duchovní vůdce dalajláma do Indie. Letos v březnu vyrukoval s tím, že po 369 letech zruší systém, který z dalajlamy činí duchovního i politického vůdce Tibetu. Konec s převtělováním...? Splaskla bublina dalšího náboženského mýtu? V dubnu bylo jasné, že se ve funkci premiéra politických úkolů ujme dvaačtyřicetiletý právník z Harvardu Lozang Sanggjä a v srpnu on i jeho šestičlenný kabinet složil přísahu.

Někomu to pořád není jasné, že k Číně neodmyslitelně patří Tibet. Ani když s tím souhlasí sám dalajláma... Železniční spojení do Lhasy funguje od července 2006. Podle čínských úřadů je železnice významným nástrojem při modernizaci Tibetu, který je součástí Číny od roku 1951, kdy byla přes čtyřicet roků bezprizorným územím, na němž se vše jen rozpadalo a ruinovalo. Čína čekala, kdy někdo z Tibeťanů požádá OSN o samostatnost. Nestalo se a tak ostudu Asie vzala pod svoji kontrolu.

Dnes čínská vysokorychlostní železnice s rozpočtem blížícím se 300 miliardám dolarů šokuje svět a konkuruje přepravním časům v letecké dopravě mezi městy, jako je Peking a Šanghaj. Vlaky, jejichž rychlost na nejrychlejších tratích až 350 kilometrů v hodině se blíží USA, Evropské unii a Japonsku. Čína exceluje; už navrhuje letouny, které mají konkurovat výrobkům firmy Boeing, a jaderné reaktory soupeřící se společností Westinghouse Electric Co. Během necelých sedmi let vybudovala síť rychlovlaků větší než ty, které Japonsko nebo Německo stavěly několik desetiletí. Nyní je zhruba v polovině svého patnáctiletého plánu vybudovat celkem 16 tisíc kilometrů vysokorychlostních tratí spojujících 24 velkých měst v Číně. Včetně Pekingu, kde jsem měl přestávku na cestě do Tibetu deset dnů.

To si tak občas udělají hrstky "ochránců" Tibetu výlet do Lhasy. Doma si jezdí auty, mají mobily i televize, pak nasednou do letadla nebo ničitelského rychlovlaku a jsou na místě. Foťáky cvakají, lítost nad chudáky utiskovanými Tibeťany se v nich stupňuje. A vztek. Chtěli vidět romantiku a původní svět buddhismu, chudáky v chýších bez elektřiny, televizí a mobilů, lidi, co se oblékají jako ve starověku, a ne Tibeťany v džínách, na motorkách, v mercedesech a u digitálních televizí.

Ta hrůze, jak Čína svojí civilizací ničí tu krásně zaostalou tibetskou kulturu, náboženství s modlitebními mlýnky a dřevěnými návleky na ruce, s nimiž se pak plíží po břichu ke své svatyni v nejposvátnějším klášteru všech Tibeťanů – Džókhangk. K Buddhovi tisíců očí... Naši stateční ochránci zaostalosti a lidských práv se pak vydesinfikují a letadlem se opět vrátí do svého maloměšťáckého přepychu evropské civilizace, aby v rámci svých protestů vyvěšovali tibetské vlajky na radnice či Sněmovny. Proti "invazi" čínských imigrantů do Tibetu, kde zavádějí nevěstince a brání buddhistům v jejich víře... Peking podle kritiků potlačuje tradiční kulturu Tibeťanů zvyšováním jejich životní úrovně.

Roste počet tisíců mladých Tibeťanů, kteří jsou vzdělaní, mluví mandarinskou čínštinou, nepovažují se za zaostalou menšinu a vyžadují stejné zacházení jako s obyvateli zbytku Číny. Tibetská hudba i literatura se rozvíjí společně s tibetskou bloggerskou komunitou. Tibeťanky vznášejí feministické otázky týkající se své role ve společnosti a ve Lhase účinkují tibetské rockové kapely...

Jak se škodí zvyšováním životní úrovně? Také třeba letištěm ve Lhase či nejmodernější železnicí na světě, vedoucí do Tibetu, a "řízeným přílivem" etnických Chanů, i když v Tibetu je 93 procent Tibeťanů a jen 6 procent Číňanů, resp. etnických Chanů. Odpoledne jsem v Pekingu před odletem do Tibetu pracovně strávil s velvyslancem ing. Liborem Sečkou, pak žasl nad modlitební intenzitou Tibeťanů i nad vycizelovaném kdysi dalajlámovým Zimním palácem - Potálou. Otázek jsem měl spousty. Magnetofon mám plný, bude co zpracovávat. Rovněž problémové náměty.

Jenom za rok 2011 se v Číně pokusilo upálit jedenáct buddhistických duchovních, sedm zemřelo. V S'-čchuanu dva za poslední měsíc. Čínská armáda obsadila v roce 1951 Tibet, který považuje za svoji historickou součást. Sebevraždy buddhistů upálením se tradují už z dob vietnamsko-americké války. V předvečer 11. června 1963 usedl šestašedesátiletý buddhistický mnich Thích Quang Duc v Saigonu do pozice lotosového květu k pravidelné modlitbě. Tehdy už dobře věděl, že se ten večer je jeho poslední. Poté se náhle pohnul, ze záhybu roucha vytáhl sirky a jednou škrtl. Ruku pak volně spustil do klína a během několika vteřin vzplanul. Lidé, kteří jeho počínání viděli, později uvedli, že se ani nepohnul, a dokud mu kouř nevnikl do plic, stále se modlil.

Mniši cítili, že je třeba, aby svým mučednictvím upozornili na bezpráví, kterým trpěli vyznavači buddhistické víry v nedávno zřízeném Jižním Vietnamu. Zemi už takřka osm let ovládal člen vietnamské katolické menšiny a korupčník Ngo Dinh Diem. Po odchodu francouzských kolonizátorů a rozdělení Vietnamu na sever a jih se v roce 1955 stal prvním prezidentem Jižního Vietnamu, jehož podporovaly USA.¨

Inu, Asie je čarovný kout zeměkoule, jejíž Říší středu i nadále zůstává Čína s miliardou a 360 miliony obyvatel 50 národností a etnik...

Břetislav Olšer

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře