50 sirotků ?

Svět a život lidí je plný neštěstí, bolů a různých strastí. To je na druhé straně vyváženo chvílemi štěstí, radosti a lásky. Pokud nezažijeme zlo a strasti, nedokážeme si vážit dnů, kdy svítí slunce a máme radost z blízkosti lidí nám blízkých. A tak je to i s válečným konfliktem v Sýrii, migrační vlnou do Evropy a mnoha zmařenými životy a tragickými osudy nejen dospělých, ale hlavně dětí.

Obavy z islamizace jsou pochopitelné, příklady můžeme vidět Evropou napříč. Na druhé straně nelze na základě jednotlivců soudit celou skupinu rasově, etnicky, nábožensky nebo sexuální orientací spojenou. Jako příklad můžeme použít teroristický čin Anderse Breivika. Ne každý bílý muž z Evropy je potencionálně nebezpečný terorista.

Politici mají otevírat témata, veřejnou diskusi a nabízet možná řešení. Ale hlavně jít příkladem. Pokud David Rath plamenně hovořil o 30 Kč poplatcích, jak jsou nesolidární a sám tuneloval nemocnice, pokud Jiří Paroubek své sociálně slabší voliče častoval slovy "Kdo z vás na to má" a křesťanka Michaela Šojdrová s platem europoslankyně hlásá, že si to Česko může dovolit, není to úplně příklad, který táhne.

Nejsem věřící, přesto s velkým respektem uznávám současného papeže, který je ochoten vyjít mezi věřící, omýt jim nohy a riskovat tím vlastní život a nejen mávat věřícím z auta s neprůstřelnými skly. Každý z poslanců, kteří chtějí pomoci dětem, jež jsou postižené válkou, má možnost udělat něco pro ně. Finančně, humanitární pomocí a poté třeba i plamenným projevem v parlamentu. Herečka Angelina Jolie je vyslankyně OSN pro uprchlíky. Nemá potřebu to dělat pro zviditelnění v její kariéře. Zkrátka chce pomáhat a její popularita jí pomáhá šířit uvedené poselství. Stejně tak můžeme vzpomenout lady Dianu a jiné.

Český národ umí pomáhat a činí tak dnes a denně. A vrcholní politici mají stejné možnosti. Nestačí pouze vládním speciálem letět na výlet do Řecka, kde se tísní uprchlíci a následně o tom hodiny mluvit v parlamentu.

Paní Šojdrová může pomoci, pokud chce. Ujmout se jakéhokoli sirotka, uprchlíka nebo dítěte z dětského domova v Česku. A věřím tomu, že si ji média najdou a bude ji následovat mnoho Čechů. Stačí přestat řečnit na výsluní, sejít dolů a udělat první krok. A nemusí ani omývat nohy věřícím nebo riskovat svůj život v uprchlických táborech v Africe.

Je to jako s charitou. Na jedné straně mnoho lidí pomáhá a na druhé straně mnoho lidí ví, co by měli udělat ostatní.