Volební kampaň kandidátů na budoucího prezidenta, primárky začaly
Stane se vítězem bývalý hazardní hráč proslulý účastí na černých sázkách „na koníčky“ Michal Horáček? O to totiž jde. O české zájmy nejde vůbec nikomu, to můžeme být všichni klidní. Takový prezidentský kandidát by byl znemožněn všemi, rukou společnou a nerozdílnou. Máme to rozdělené celkem přehledně. Zeman zastupuje zájmy Izraele, Ruska a Číny. Bělobrádek, Sobotka, Kalousek a Fiala zastupují Izrael a USA. Rozdíl je jen v tom, že naše top asociální strana a přátelé modrých strak preferují názorové a mocenské křídlo reprezentované někdejším prezidentem Ronaldem Reaganem či rodinou Bushů, zatímco Sobotka a spol. preferují spíše politiku Clintona či Cartera. Rozdíly mezi nimi jsou propastné, protože Clinton hrál lépe na saxofon a Reagan byl zase lepším hercem. Do jedné z těchto znesvářených skupin bude také patřit protikandidát na prezidenta podporovaný Halíkem a vůbec pražskou kavárnou. Horáček by mohl vyhovovat všem, protože rozumí hře, hazardu a rád staví mosty. Onehdy jeden takový stavěl s Michaelem Kocábem. Prý mezi Západem a Východem. Sotva však přes něj ti dva přešli, rychle na Most zapomněli, neboť nebyl tak výnosný jako vydělávání na gamblerech a hazardu v případě Horáčka a privatizaci v případě Kocába.
Co nás všechny spojuje
Jak je však vidět, Izrael, to je jistota. Na tom se shodnou všichni. Pro Bělobrádka je to vzorová demokracie, o okupaci nikdo nic neví, o lidských právech Palestinců je škoda mluvit. Milujeme Tibet, nikoliv Palestinu. I proto může starosta města Jeruzaléma vyslovit ZDE přání, aby se naši školáci učili, že hlavním městem Izraele není Tel Aviv, ale Jeruzalém – a Sobotka to zařídí. Možná příště brnkne starosta Washingtonu, že bychom se měli učit, že hlavním městem České republiky je Washington a sídlem českého prezidenta Bílý dům. A český poseroutka vyhoví, jak jinak. Nám Čechům totiž na nějakém hlavním městě nesejde. Vídeň, Londýn, Berlín, Moskva, Washington. Tam to žije, tam pěkně vyhrávajú jak Češi, Moravané a Slezané pěkně tancujů. Vlajky máme fajné, tříbarevné, místo prezidentské standarty trenýrky veliké červené, a naši hokejisté sa bijú jako lvi dvouocasí. Tož jsme hrdí. My Prahu nedáme, radši se zbouráme. Z hlasu Izraele jsme se dozvěděli, že Praha byla vybudována především židy jako nový Jeruzalém, zatímco jsme žili v bludu, že císař Karel IV Prahu budoval jako nový Řím. Starosta Jeruzaléma nám píše:
To je nám však jedno, o to se přít jistě nebudeme, my na ničem netrváme. Moc dobře si pamatujeme, že ještě včera jsme kráčeli vstříc světlým zítřkům pod vedením Sovětského svazu (a nikdy jinak), zatímco dnes máme v čele Spojené státy a zítra to bude možná Čína. Lva dvouocasého vyměníme za jiné typicky české zvíře – medvídka pandu.
Loajalita je naše devíza
Nad vodou nás drží vědomí, že nás naši spojenci nezradí, neboť jim strašně leží na srdci naše české dobro. Proto se nás naši někdejší i dnešní spojenci v roce 1938 nejdříve zeptali, co si myslíme o tom, že budeme patřit pod Hitlera a také si našeho úsudku velmi vážili. Stejně tak se soudruzi v Sovětském svazu jistě nejdříve přeptali Jakeše a Husáka, co si o tej perestrojke a glasnosti vlastně myslí, a kapitulaci sovětského impéria vyhlásili až po jejich souhlasu. Ani se nenadějeme a naši současní soudruzi z USA se nás budou ptát, zda máme něco proti tomu, když nám tu vyroste čínská radarová stanice s půl milionovou obsluhou. Na našem názoru totiž strašně záleží. Všichni si nás váží pro naše zásadové postoje. Zásadně jsme totiž loajální k tomu, kdo platí nebo nám drží u hlavy flintu. Není v tom strach nebo oportunismus, je to strategie přežití. Proto platí „ať padouch nebo hrdina, hlavně, že jsme rodina“. Dnešní padouši se mohou velmi snadno stát přes noc hrdiny a naopak. Respektujme tedy zájmy Miloše Zemana i Bohuslava Sobotky. Nikdy nevíme, kterak o nás bude nakonec rozhodnuto.
zdroj: http://e-republika.cz/article3744-Dalajlama-jako-bi%C4%8D
