Ve svém dopise k odchodu z hnutí ANO píšete, že se ANO soustřeďuje především na úspěch ve volbách a dle vašeho názoru zapomnělo na podstatu svěřené moci, kterou je služba ve prospěch společnosti, nikoli sebe sama. Jak se to projevuje?
ANO, ač mladé hnutí, velice rychle za pomoci zahraničních poradců začalo praktikovat proces, který se dá nazvat „slibem nezarmoutíš“. Obezřetnost poradců při tvorbě volebního programu šla cestou neodradit široké masy voličů a zahrát jim na tu správnou voličskou strunu. Byl jsem předsedou krajské organizace a současně garantem pro přípravu programu pro oblast státní správy a místní samosprávy. Analýza, která byla týmovou prací celé řady odborníků, obnášela ve zkrácené verzi 25 stran a dotýkala se řady problémových oblastí státu, které ale při tvorbě vlastního volebního programu nikoho nezajímaly. A nezajímá je to ani dnes. ANO neřeší přednostně pravou podstatu problémů státu, protože by to odradilo některé voliče. Stará se o to, aby uspěla ve volbách a udržela si své získané pozice, ze kterých vyplývají značné ekonomické výhody.
Kritizoval jste také, že vaše články, cituji: „které jsou svojí podstatou stále stejné (kritika špatného hospodaření), jsou ze strany hnutí cenzurovány, což svědčí spíše o totalitních praktikách, než transparentních demokratických procesech.“ Jakým způsobem ANO cenzurovalo vaše články? S jakými omezeními jste se konkrétně setkal?
Po založení hnutí ANO a spuštění webových stránek v září 2012 jsem patřil k nejproduktivnějším bloggerům ve hnutí a moje kritické komentáře byly pravidelně zveřejňovány. To se však změnilo ve chvíli, kdy se ANO dostalo do Parlamentu a stalo se vládní stranou. Od této chvíle se stala kritika, i když měla stále stejné parametry, již nežádoucí a ne každý článek prošel stranickou cenzurou. V únoru loňského roku byly moje články na blogu ANO definitivně umlčeny.
Hnutí ANO opouští čím dál více členů. Co vám a jim vadí nejvíce?
Myslím, že to je hlavně zklamání z nenaplněných pozitivních očekávání. Dále pak kauzy jako Čapí hnízdo či Kleslová, jíž údajně Babišovy děti říkají tetičko a kterou Babiš na počátku kauzy s ní spojené vehementně bránil. Určitě také jednohlasné zvolení Babiše předsedou a postupná agrofertizace ANO.
Domníváte se, že by se mohlo rozpadnout tak, jako například Věci veřejné? Za jakých podmínek k tomu dojde?
Nemyslím si, že by se ANO mohlo rozpadnout podle stejného scénáře jako Věci veřejné, a to proto, že Andrej Babiš ve svém hnutí praktikuje stejný systém jako ve své firmě. Ten je založen na neustálé výměně managementu za nové a nové tváře, které podle osvědčeného pravidla „nové koště dobře mete“ popostrčí svěřenou oblast vždy o kousek kupředu. V ANO to funguje podobně, pouze kvalita zde byla nahrazena bezvýhradnou loajalitou a poslušností. Vlastní názor, který nekoresponduje s názorem Andreje Babiše, je cestou k volné jízdence k opuštění hnutí. Porazit Babiše může jen jediný člověk, a tím je Babiš. Čapí hnízdo je ukázkovým příkladem Babišova vztahu ke státu, a to není jediná kauza, která může popularitu Andreje Babiše, potažmo ANO, v očích veřejnosti srazit na kolena.
Zmínil jste také nedůvěru vedení hnutí ve členy, kteří nepatří pod Agrofert, nebo s ním nejsou ekonomicky vázáni. Stává se z ANO zaměstnanecká organizace Andreje Babiše? Směřuje k tomu?
Aby občan pochopil, jak funguje ANO, musím v prvé řadě uvést, jaký Andrej Babiš zvolil postup při hledání lidí, kteří by mu pomohli postavit výtah do vrcholné politiky. Na samém počátku oslovil celou řadu osobností, které se mediálně angažovaly v otevřené kritice bývalé vládnoucí struktury, ale když zjistil, že tito lidé kladli příliš velké požadavky na jeho peníze a dokonce měli svůj – mnohdy odlišný – politický názor, začal hledat v řadách svých zaměstnanců nebo oslovoval lidi, kteří byli nějak propojeni s Agrofertem. Do hnutí přetáhl také řadu lidí z ČSSD, se kterými za jejich vlády spolupracoval. Volební kampaň byla, jako například v Pardubickém kraji, řízena personami z vrcholného managementu Agrofertu. Ty měly povinnost vést pečlivě záznamy o svých odpracovaných hodinách, které byly posléze hnutí předloženy k úhradě.
Nevím, jakou částku si Andrej Babiš na konci nechal proplatit a co hnutí nechal gratis, ale vím, že všichni ti, kteří mu uvěřili a podpořili ANO svými penězi, nedostali oproti Babišovi z výnosů voleb ani korunu. Dnes, po vzoru zaběhnutých politických stran, musí všichni politici, kteří se dostali do státních struktur platit – a platí i ti, kteří chtějí být na kandidátkách. A to podle toho, na jaké pozici na kandidátce jsou. V počátcích hnutí se na volebním sjezdu dostali do předsednictva lidé, kteří nebyli ochotni akceptovat jednostranný diktát ze strany Andreje Babiše, a tuším, že čtyři nebo dokonce pět jich rezignovalo a z hnutí odešlo. Babiš tehdy prohlásil: Ako to je možné, že sa za takú chvíľu do hnutia dostalo toľko zmrdou? Později se nechal slyšet, že by nejraději hnutí ANO rozpustil a založil nové ze svých zaměstnanců.
Zvyšující se množství úředníků za současné koalice kritizuje více lidí. Přitom před volbami Babiš sám kritizoval přebujelou státní správu. Proč k tomu podle vás dochází? Co je důvodem, že ministr financí otočil a přijímá více státních zaměstnanců?
Oblast stále se zvyšující byrokratické zátěže státu je přímo úměrná zvyšujícímu se počtu zaměstnanců státu. Doposud každá vláda slibovala snížení administrativní zátěže a žádná tento slib nedodržela. U Babiše mě nedodržení tohoto slibu hodně překvapilo, protože tato oblast má obrovský vliv na potřebu výběru vysokých daní a hlavně je jednou z příčin stále rostoucího gigantického státního dluhu. Podle mého názoru dospěl do roviny všech svých politických předchůdců, kdy pochopil, že ve státní administrativě je skryt obrovský voličský potenciál. A tak místo potřebného razantního snižování přichází naopak přibírání nových a navyšování platů, a to už po několikáté v řadě, v souladu s heslem: dluh nedluh, přednější je vyhrát volby.
Jak byste popsal nynější atmosféru v hnutí ANO?
Podle toho, jaké byly reakce členů po mém vystoupení z ANO, se dá říci, že nic moc. Celá řada se jich chystá vystoupit. Někteří to již udělali. Garnitura závislá na platech vyplývajících z jejích politických postů samozřejmě mlčí, protože kdyby jen špitli, v dalších volbách by si už ani neškrtli.
Zmiňujete také ztrátu demokratických principů v ANO a nedodržení slibů. Jaké to má důsledky, a je tedy Babiš „absolutním vládcem“ v hnutí?
Ano, Andrej Babiš je absolutním vládcem, kterému není radno odporovat. Jeho heslo zní: Já platím, já rozhoduji. Pokud je konfrontován s nedodržením slibu, který dal, komentuje to jako nedorozumění. Příklad za všechny: před spuštěním volební kampaně sliboval těm, kteří to na náměstích a mítincích oddřou, že budou na čelných místech na kandidátkách. Následně, těsně před sestavováním kandidátek, prohlásil: Na čelných místech budou celebrity. Pochopili jste, co tím myslím? A tak se také stalo. Do hnutí se nahrnulo mnoho takzvaných celebrit a nikdo se nedíval na to, zda měly odvahu a předpoklady zapojit se do nápravy špatného stavu naší země a zda se hodí pro práci v Parlamentu. Důsledky se dostavují ve formě neschopnosti navrhnout tolik potřebné změny, které byly deklarovány ve volebním – i tak dost okleštěném – programu.
Navzdory dalším slibům se státní dluh snižovat nedaří. Proč, a jaké kroky by k tomu musely vést?
Aby bylo možno tuto otázku fundovaně zodpovědět, bylo by zapotřebí vypracovat obsáhlý elaborát, neboť jsou dotčeny mnohé oblasti. Pokusím se příčiny růstu dluhu shrnout alespoň do hlavních bodů.
Podstata veškeré prosperity spočívá ve vyváženém seriózním hospodaření s příjmy a výdaji. Jednotlivec, rodina, firma, obec nebo město – všichni musí toto pravidlo respektovat, jinak skončí v hledáčku exekutora. Stát jako nejvyšší autorita by měl být absolutním příkladem a vzorem, bohužel je spíše příkladem odstrašujícím. Drtivá většina politiků sedících v Senátu a v Poslanecké sněmovně, v rámci svých rodin, popřípadě svých firem, dodržuje princip ekonomické rovnováhy příjmů a výdajů. Nicméně, ve funkci politika zákonodárce se kupodivu chovají spíše jako hazardní hráč, který sází na to, že mu to nějak projde a používá pro daný cíl všech možných i nemožných politických fíglů.
Příčina spočívá v absenci nekompromisní trestněprávní odpovědnosti za špatná rozhodnutí jednotlivých politiků. Tato musí být v případě selhání uplatněna vůči jednotlivci, a to až do fáze propadnutí veškerého majetku. Pokud se toto neuskuteční, bude se dál utrácet, až se ekonomika zhroutí. Jedním z hlavních viníků vysokých státních výdajů je přebujelá státní správa. Budu citovat slova bývalého ministra Tlustého: S každým novým ministrem přibydou na ministerstvech desítky nových pracovních míst pro známé, kamarády a stranické kolegy.
Pracuji v místní samosprávě na pozici starosty už čtrnáct let a zodpovědně říkám, že nepotřebuji krajský úřad. Tento institut byl vytvořen na politickou objednávku ČSSD jako penězovod pro politické čachry. Krajské úřady je třeba zrušit a jejich kompetence vrátit zpět do místní samosprávy a na ministerstva.
Veškeré národní dotační nástroje směřující do místních samospráv je třeba zrušit a tyto prostředky celoplošně zařadit rovnou do příjmů místních samospráv. Je třeba do značné míry omezit i firemní dotace a o ušetřené prostředky snížit daňové zatížení této oblasti. Tedy ponechat finance tam, kde byly vytvořeny, neboť stát, tedy byrokrat, který za nic nezodpovídá, není prostřednictvím nesmyslných dotačních nástrojů schopen s těmito prostředky efektivně hospodařit.
Platy všech státních zaměstnanců, prezidenta nevyjímaje, se musí automaticky odvíjet od prosperity státu a ne od toho, co si odboráři vynutí pod hrozbou stávek. Je třeba zredukovat celou řadu úřadů, neboť stát jich spravuje zhruba dvacet tisíc po celé zemi. Například Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových je třeba zrušit a majetek převést na příslušnou místní samosprávu, kam také patří. Cesta k prosperitě vede přes podporu vlastních výrobních firem, ne přes daňové prázdniny zahraničních montoven a supermarketů.
Oblast zaměstnanosti, včetně jejího financování, je třeba předat do kompetence místním samosprávám, neboť ony vědí to, co Úřad práce vědět nikdy nebude. Dále je třeba zrušit Státní lesy a majetek převést do příslušných místních samospráv. Stát není schopen efektivní správy této oblasti. Intervence proti koruně jsou podvodem a ránou pod pás celé naší ekonomice. Osmdesát procent výrobních prostředků je v rukou zahraničních protektorů, kteří si z naší země udělali kolonii a využívají náš stát jako dojnou krávu. Udělení daňových prázdnin zahraničním firmám znamená diskriminaci českého kapitálu, který se tím pádem stává neschopným konkurence.
Podporujete vznik elektronické evidence tržeb (EET), kontrolních hlášení a dalších registrů? Pomohou České republice?
Osobně se domnívám, že pokud chtěl ministr financí zefektivnit výběr daní, měl svoje úsilí zaměřit na velké ryby a ne na živnostníky, kteří jsou rádi, že se vůbec uživí. Příkladem jsou vesnické hospody, které majitelé postupně zavírají, a tuto službu veřejnosti je nucena zabezpečovat místní samospráva. Za provozování obchodů musí dokonce někde obce platit provozovatelům, aby o ně nepřišly. Doslova nechápu, co mohlo Babiše přimět ke zřizování dalšího byrokratického úřadu s dalšími stovkami zaměstnanců. Jsem zvědav, jaké EET přinese výsledky. Obávám se, že nikdo už náklady spojené s obsluhou dalšího úřadu do konečného výsledku proklamovaných výhod nezanese.
Jak vnímáte práci koalice lidovců, sociálních demokratů a hnutí ANO? Jaké vysvědčení byste jim v tuto chvíli vystavil?
Byl jsem zásadně proti této koalici a navrhoval jsem, aby ANO po volbách zůstalo v opozici. Můj hlavní argument byl, že ANO není vyzrálou stranou a že jej toto spojení v očích voličů v budoucnu poškodí. Později jsem pochopil, že propojení Andreje Babiše s ČSSD bylo vždy velmi intenzivní a celá řada jich v ANO zahnízdila, jako Faltýnek, Jourová, Kleslová a další.
Souhlasíte se spekulacemi, že prezident Miloš Zeman a Andrej Babiš se tiše podporují, protože taková spolupráce by mohla být výhodná v budoucích volbách? Kritici tím narážejí například na mírná vyjádření hlavy státu směrem k ministrovi financí…
Myslím, že se nejedná o spekulace, ale o fakta. Založili společný fond. Zeman Babišovi odpustil bezpečnostní prověrku a v neposlední řadě mu prokazuje medvědí službu u Čapího hnízda. Nedivil bych se, že ANO nepostaví v prezidentských volbách žádného protikandidáta a členská základna dostane instrukce podporovat Zemana.
Budete dále působit v politice i mimo komunální politiku, kde jste starostou obce Vítějeves? Zvažujete jinou politickou stranu či hnutí, nebo už nechcete být v tomto smyslu politicky aktivní?
Jsem jedním ze zakladatelů Starostů a nezávislých, kde jsem byl ve vedení hnutí a řídil kraj. Když se hnutí přidalo k TOP 09, tedy ke Kalouskovi, odešel jsem k Babišovi s důvěrou, že „bude líp“. I zde jsem stanul ve vrcholové funkci, vybudoval celou krajskou strukturu a opět se nenaplnilo téměř nic z mého očekávání. V poslední době jsem dostal dvě nabídky na kandidaturu do Senátu, které jsem s díkem odmítl. Po svých dosavadních zkušenostech jsem došel k závěru, že současný systém politických stran není cestou, kterou bych chtěl znovu absolvovat.
Dospěl jsem k přesvědčení, že k vytvoření kvalitního seskupení slušných s etikou spjatých lidí, disponujících pozitivními morálními a odbornými vlastnostmi, se dají položit pevné základy pro potřebné budoucí změny. Aby se daly naplnit tyto cíle, byl založen nadační fond Pozitivní svět a prostřednictvím testu je lidem předkládána možnost ucházet se o titul Pozitivní osobnost. Věřím, že se v naší společnosti najde celá řada pozitivních osobností, které jí v budoucnu přinesou prosperitu. První uchazeči už test pozitivní osobnosti podstoupili.
Před třemi lety jste prohlásil, že jestli je na naší politické scéně někdo, kdo dokáže vzít otěže pevně do rukou a ještě k tomu téměř vše financovat ze svého, tak je to Andrej Babiš. Tvrdil jste také, že hnutí ANO má předsedu, jakého nemá žádná z politických stran. Jak tento svůj výrok vnímáte dnes?
Z toho, co jsem před časem napsal, se vše naplnilo. Bohužel ne vše se dá hodnotit tak pozitivně, jak jsem to tehdy vnímal a věřil v pozitivní vývoj. Pro mne osobně byl projekt ANO obrovským zklamáním, a kdybych měl popsat vše, co jsem za tři roky v ANO prožil, vydalo by to na tlustou knihu, která by se Babišovi zcela jistě nezamlouvala.
Na konci textu se omlouváte těm, které jste pod příslibem „bude líp“ přivedl do krajské struktury. Už nevěříte, že bude líp?
Ještě dlouho poté, co jsem za dost dramatických okolností rezignoval na post krajského předsedy hnutí, ve mně dřímala jiskřička naděje, že se objeví více pozitiv a negativa budou převážena. Bohužel se tak nestalo a když poslední jiskřička naděje zhasla, ukončil jsem členství a omluvil se za to, že jsem celou řadu svých přátel a výrazných osobností k podpoře ANO přesvědčil.
Poznámka: Redakce položila Petru Havlíčkovi také otázku týkající se odpovědnosti politiků a státních zaměstnanců. Jak si takovou odpovědnost představuje, uvádí v textu níže.
Negativně jste se vyjádřil také o nechuti hnutí prosadit zodpovědnost politiků a státních zaměstnanců za svá rozhodnutí, což je podle vás zásadní. Jak by to mělo fungovat?
Před projednáváním zákona o státní službě jsem vypracoval materiál, který se opíral o celou řadu návrhů mnoha organizací, jaké by nový zákon měl mít parametry a poslal je všem poslancům za ANO. Bohužel, do nového zákona se téměř nic nedostalo.
Zkrácený sumář opatření navrhovaných neziskovými organizacemi, občanskými sdruženími a iniciativami, jež směřují k nápravě dosavadního stavu a která je třeba zakomponovat do zákona o státní službě
Čerpáno ze zdrojů: Inventura demokracie, Nadační fond proti korupci, Oživení, o. s., Good Governance o.s./, Transparency Int., Ekologický právní servis, starostové, společnost Pozitivní svět, atd.
Kvalita státní správy je jedním z klíčových politických i ekonomických problémů České republiky
Česká republika čelí velmi silné kritice ze strany Evropské komise, že politická reprezentace ovládá a manipuluje úředníky, kteří v důsledku toho neodvádí jako celek kvalitní práci (což je kromě zpolitizování státní správy způsobené mj. i vysokou fluktuací, mnohdy zapříčiněnou čistkami politických stran v povolebním mocenském procesu). Konkrétní negativní dopady má tato situace jak na čerpání peněz z českého a evropského rozpočtu, tak na chod ministerstev a dalších úřadů. Důsledkem jsou i korekce Evropské komise, která odmítá proplatit nekvalitní projekty. Celkově tento stav podkopává konkurenceschopnost ČR a neumožňuje zajištění kvalitního chodu státu, ani hospodárné vynakládání veřejných prostředků.
ČR je jediným členským státem Evropské unie, který nemá účinný zákon upravující právní postavení státních úředníků, přestože jeho přijetí bylo jednou z podmínek vstupu do EU. Tento předpoklad je mimo jiné zakotven i v Ústavě ČR.
V roce 2002 byl přijat Služební zákon (č. 218/2002 Sb.), který upravoval státní službu jako službu veřejnosti. Účinnost Služebního zákona však byla šestkrát odložena. Nedávno prošel v prvním čtení Poslaneckou sněmovnou další návrh, ale ani tento zákon neobsahuje takové nástroje, které by státním zaměstnancům ukládaly dostatek odpovědnosti, odstranily nadměrnou regulaci, dublující agendu, zavedly centrální nákup a prodej a zabezpečily produktivní a nákladově efektivní, štíhlou administrativu.
Body, které jsou třeba do zákona zakomponovat:
Vymezení jasných práv a povinností pro úředníky včetně dostatečné ochrany před politickými tlaky. Oddělení a vymezení politické a úřednické (tj. apolitické) pozice, včetně vymezení jejich kompetencí. Důsledným řešením by bylo naprosté oddělení výkonu státní správy od samosprávy – tedy výkon všeobecné státní správy (na všech stupních) soustavou státních úřadů, nezávislých na volených (politických) orgánech.
Zvýšení transparentnosti rozhodování, zejména o veřejných zakázkách. Transparentní personální politika, včetně povinných výběrových řízení na přijetí do státní správy a na obsazování vedoucích pozic, včetně zavedení kariérního řádu s dostatečnými motivačními prvky pro redukci, zefektivnění a zeštíhlení výkonu státní správy.
Statut státního úředníka (státní služba) se musí vztahovat na každého úředníka a politika, který je placen z prostředků státu, a to bez výjimek.
Jednotný a transparentní systém odměňování kopírující hospodářský výsledek státu. (Plat úředníka se zvedá, pokud stát prosperuje nebo naopak klesá v návaznosti na klesající výběr daní a stoupající dluh).
Politické a úřednické funkce musí být od sebe striktně odděleny vymezením jednotlivých kompetencí.
Je třeba v rámci zákona zavést jednotnou systemizaci, ve které budou mít status úředníka pracovníci, kteří vykonávají agendy v oblastech personálních, koncepčních, nakládání s veřejnými prostředky a kteří rozhodují o právech a povinnostech, do kterého bude zakomponována, jako nežádoucí, nadbytečná byrokratická zátěž.
Řešení podmínek přestupu odborně kvalitních pracovníků do působnosti nového zákona, s důrazem na absolvování odborné úřednické zkoušky, která v sobě bude mít zakomponované hodnotící prvky morálního kreditu uchazeče. Ten bude podmíněn čestným prohlášením zaměstnance. Při jeho porušení ztratí status státního zaměstnance.
Zvýšení odpovědnosti úředníků za jejich rozhodování, resp. za správný úřední postup, a důsledné vymáhání celé škody při jejich úmyslném pochybení, způsobeným nezákonným postupem, tedy uplatnění odpovědnosti (sankce) vůči konkrétní osobě či osobám by mělo být standardní a v podstatě automatické.
Zavedení povinnosti správních orgánů přesně evidovat počet jimi vydaných rozhodnutí, jež byla zrušena správními soudy a s tím související náklady. Tyto údaje pak zveřejňovat a požadovat náhradu nákladů po úřednících, kteří újmu způsobili.
Důsledné uplatňování regresních úhrad vůči odpovědným úředním osobám a důsledné uplatňování odpovědnosti za nezákonný výkon veřejné moci správními orgány.
Vytvořit funkční ochranu oznamovatelů – úředníků, kteří upozorní na protiprávní nebo nehospodárné jednání, a to minimálně taxativním výčtem důvodů, pro něž je možné takového úředníka propustit.
Zavést struktury mechanismů pro jednotný výklad a aplikaci tohoto zákona.
Posílení možností ochrany občana před nezákonnou úřední nečinností.
Vytvořit mechanismy, které povedou k razantnímu zeštíhlení státní správy a přesunu kompetencí směrem k efektivnějším místním samosprávám. V poměru 20 % státní správa – 80 % samospráva, a stanovení nepřekročitelných hranic.
Jednotný výklad a dohled nad vynucováním vlády práva, s postihy formou náhrady škod způsobených státním zaměstnancem státu, společnostem a občanovi, s automatickou ztrátou statutu státního zaměstnance (justice).
Ztráta možnosti státního zaměstnance vstoupit do stávky s cílem zvýšení mezd.
Omezení a zákaz souběhu a účasti zaměstnance státu ve správních radách firem a institucí v majetku státu a soukromých firem.
Neslučitelnost mnoha politických funkcí najednou (hrozba narušení reálné dosažitelné výkonnosti zaměstnance).
Pro posílení profesionality státní služby uložit úředníkovi, který odmítá vykonat požadavek s odkazem na to, že daná věc není v jeho kompetenci (odbornosti, působnosti odboru, úřadu), povinnost, aby takový požadavek předal kompetentnímu úřadu – úředníkovi a informoval občana, kdy tak učinil a komu jej předal.
Pro udržení přirozené funkčnosti budoucího zákona o státní službě je klíčový princip samoregulace zakotven ve formě povinnosti státního zaměstnance vytvářet tlak na redukci nepotřebných byrokratických agend, funkcí, orgánů a operací. Tomuto principu bude zejména napomáhat závislost na výši mzdy odvislé od výkonnosti státní ekonomiky, která se odvíjí od neúměrné administrativní a byrokratické zátěže, spolu s nově uvalenou nekompromisní odpovědností za výkon a kvalitu své státní služby. Obrovskou chybou by byla tvorba jakýchkoli dalších řídících orgánů např. ve formě úřadu generálního ředitele nebo dokonce řídícího ministerstva.
