Média se živila volbami, kandidáti chtěli na Hrad, ale tak jejich polovinu se nedalo brát vážně. Zeman dobyl Hrad, ostatním skončil mejdan.

Volby byly hutnou potravou pro média, obchod s informacemi je živí

S koncem měsíce ledna konečně končí i měsíční politicko-mediální masáž kolem první přímé volby hlavy státu. Nijak moc jsem se k tomu na svém blogu nevyjadřoval, stačilo mi ono hektické tvoření a živení příběhů, osudů a zviditelňování všech devíti kandidátů na prezidenta jen zpovzdálí sledovat a nějak si to vnitřně zpracovávat. Je snad nejen českou mentalitou a běžnou praxí, že všechna média, jedno zda bulvární nebo třeba ta trochu serióznější, zkrátka měla nejméně pro jednu dvanáctinu roku skutečně hutnou „potravu" a dělala vše možné nejen pro „zvolení" toho jejich kandidáta, ale hlavně pro prodejnost svých novinových, televizních a internetových zpráv a také zpravodajství a inzerce.

Volby nevolby, obchod s informacemi zkrátka frčí svojí běžnou rychlostí a ekonomická rentabilita každého takového média je vždy prvořadou věcí nejen majitelů těch médií, ale také dobře placených novinářů, renomovaných komentátorů, ale i jen lovců senzací a vyhledávačů politické a osobní špíny. Nakonec všech možných typů získání, prefabrikace a prezentace zpráv a informací jsme si fakt užili do sytosti.

Na prezidenta všichni kandidáti neměli, velká většina to brala jako velký mejdan a své PR

A tak, se sobotním odpolednem 26. ledna, konečně došlo k podtržení a sečtení konzumačních lístků tím správným hospodským a statistický úřad vyhlásil vítěze pro příštích pět let na Pražský hrad. Opět výsledek voleb, ostatně jako vždy jakékoliv volby, některé z nás uspokojil, jiné rozčílil, jiné nechal i tak lhostejnými. Nechci s křížkem po funuse prezentovat své názory na jednotlivé kandidáty, ale troufám si tvrdit, podle mého, že jen zhruba polovina z těch finálních devíti statečných kandidátů měla alespoň elementární povědomí, do čeho jdou a co je vlastně ta reálná politika a role správce státu.

Ta druhá polovina by zřejmě šla do voleb jakýchkoliv, nebo by onen svůj předvolební mejdan jinýmzpůsobem zorganizovala stejně. Vždyť už jen pouhé kandidování bylo sebeprezentací a celkem výrazným PR pro své zviditelnění, pro připomenutí občanům, že někteří stále žijí, že třeba jejich podnikatelské akce a aktivity stále existují, že se do blízkého budoucna s nimi může a hlavně má počítat. A už jen čekají třeba na nové jakékoliv volby či výběrová řízení, na nové obchodní příležitosti, na nově uvolněná a hlavně dobře placená křesla ve správě státu a v řízení věcí veřejných.

Nakonec i negativní reklama a třeba kritizující zprávy, nebo choulostivé osobní či komerční informace, ale i lži a pomluvy, jsou dobré a mají svůj efekt. A v nejednom případě u nejednoho letošního prezidentského kandidáta jsme stejně zaregistrovali, že pro své rádoby „státnické" vyjádření, nebo pro ukázání se na veřejnosti si málem oni sami, s sebou vozili televizní či jiné zpravodajské štáby a fotografy.

Volby byly i o médiích, sponzorech, také restitucích či poválečných dekretech a odsunu

A že některá média ve vlastnictví zdatných podnikatelů či multimilionářů po celou dobu kampaně vlastně jen přihrávala svým vybraným lidem na Hrad, jedno zda šlechtického, zemanského, nebo jen občanského původu, jsme rozhodně vycítili také a často. Také nerozhodovalo pohlaví protěžovaných kandidátů, ani národnost či státní občanství, ani postarší věk či pozdní mládí, nakonec ani orientace levicová či pravicová.

U některých kandidátů byla kandidatura jen formou troufalostí, snad i osobní drzostí, nebo povinnou účastí na tomto celostátním mejdanu bez hranic,kde ve jménu prezidentského výběru, docházelo k velkému pobavení se, také svých příznivců, přátel i nepřátel. Slavilo, pilo a tančilo se za získané milióny od sponzorů i těch tajemných donátorů. Někteří do voleb vnesli trochu nostalgie po šlechtických manýrech i zvycích, jiní trochu cizokrajné kultury a zvyků, někteří až barvité zvláštnosti a exotiky.

Tématicky kampaň málem zašla například s genezí církevního majetku a nyní restitucemi nakradeného až za památnou Bílou horu, nejčastěji pak k poválečným dekretům Beneše a následným odsunovým událostem. Někdy se zahrálo trochu zvláštní loutkové divadlo s placenými herci, tajtrdlíky i zpěváky, zkrátka kulturní fronta si připomněla někdejší Sametový listopad a zase chtěla doporučovat kandidáty a své schopné. Nyní už ale disidentská a rebelská kvalifikace ve hře nestačily.

Jako maskot své odehrál a uznání si zaslouží Schwarzenberg, zvítězil ale ten lepší

Vítěze pro prezidentský úřad známe. Někdejší vrcholný politik Miloš Zeman zřejmě musel zvítězit. Zde nešlo o nějakou protekčnost nebo falešné přihrávky, ale zkrátka nikdo lepší nyní na Hrad zřejmě nebyl. Jeho přehled všeobecný a ekonomický, nebo politicko-diskurzní styl neměl bohužel na jeho úrovni žádný jiný kandidát. Tím nechci říci, že v boji nebyli politici na zdatné úrovni – určitě za příštích pět let jsou velké šance například u nyní odmítnutého Dienstbiera, nebo Bobošíkové či Roithové. Ostatní byli a jsou dle mého už i do budoucna ze hry, nejen podle věku, nebo podle své typologie.

Spoluhráč Zemana ve finále,Karel Schwarzenberg, byl větší části národa možná brán jen jako maskot nastrčený Kalouskem a jeho TOP 09. Nakonec svůj part odehrál opět zdatně, tak jak nedávno pomohl politickým turistům a utečencům od lidovců při založení nové strany TOP 09, tak svým šarmem ovlivnil nyní nejen mladé lidi, uměleckou  veřejnost i podnikatelskou obec, ale to zřejmě nestačilo. A maskotů jsme za posledních 20 let v politice zažili už dost, v nejednou parlamentním křesle zasedli umělci a herci, své šance se chytil třeba někdejší oblíbený novinář Radek John, hlasy získaly i nádherné ženy.

Horší to pak už bylo s jejich výkonem, politickou schopností být „in", nebo s jejich docházkou a hlavně soudností. Do těchto politických „rychlokvašek" samozřejmě nezařazuji pana ministra zahraničí, ten prokázal mnohokrát, že má co nabídnout, je ve světě známý a potvrdil pravdivost onoho úsloví, že zřejmě jako nejvhodnější model pro řízení a správu státu je spojení zkušeností stáří s nadšením mládí. Do prezidentského křesla se už asi nedostane, ale snad vychová novou generaci poctivých příštích politiků i snad kandidátů na Hrad. Jen by měl z této výchovy v rámci jeho TOPky vyřadit snaživce typu Kalouska či Drábka, těch už jsme si zřejmě všichni užili dost. Zakončím gratulací Zemanovi a uznáním Schwarzenbergovi. A snad bude příštích 5 let u nás klidnějších nejen politicky, sociálně a ekonomicky.

(Matuška)