Letí k nám pekelně dobré časy. Opět

Asi je to nějaká epidemie. Nebo móda. A co? Totiž to, že když každý nový kandidát na nadvládu řekne pravdu o nadvládách dosavadních, tak my naráz máme neovladatelné nutkání zulíbat mu ruce a olízat polobotky. Neřekne sice nic nového, pravdu všichni známe, ale když nám ji sdělí někdo zpoza skla bedny nebo z putovní tribuny, stává se pro mnoho z nás ona osoba důvěryhodnou celebritou a vyslancem Boha. Už tohle samo o sobě je divné a těžko říci, proč tomu se tak děje, ale navíc, když k tomu onen vyslanec Boha předhodí davu nějaké to vzletné heslo nebo nově formulované sliby, tak její konkurence může začít balit a chystat se na x-letý odpočinek v zadních lavicích.

Miliardář Donald Trump šel k prezidentství po nemlich stejné cestě, vydlážděné hesly, jako že "Amerika opět velkou". Nepotřeboval žádné politické krytí a žádné nové hnutí mu také nebylo zapotřebí. Taky na co?! Stačilo jen otevřít dokořán šrajtofli, realisticky zhodnotit nadvládu dosavadní, nadhodit pár vzletných snů a tvářit se u toho spasitelsky. To voličům plně postačuje.

Ve Francii? Tam Rothschildovu bankéři, Emmanueli Macronovi, také stačilo rok před volbama založit bezedný bankovní účet a hnutí s perfektní visačkou "La République En Marche!" (Republiko Vpřed!). "Republiko, zastavit stát" nebo "Vzad" by moc neznělo a tak díky vhodně zvoleným heslům vylezl po hlavách voličů na samotný vrchol a díky tomu bude moci vyvézt svou příruční stařenku za státní peníze kamkoli se jí zamane. Závěr? Francie je v toaletě a ať to bereme z jakéhokoli pohledu, tak to vypadá vždy na to, že to byly opět jen a jen peníze a spoustu nových hesel a snů, které Francouzům dokázaly zcela zatemnit na několik hodin mysl.

Vraťme se ale z černé Francie k nám, domů. Máme tady před volbama a logicky nelze čekat, že to bude probíhat nějak jinak, než ve Spojených státech a Francii. Nebo na Slovensku a Ukrajině - tam všude peníze a hesla s přehledem převálcovaly zdravý rozum.

Takže, co lze čekat tady?

Je to prosté - pokud se Babišovi do voleb podaří ukličkovat spravedlnost, tak můžeme čekat úplně vše. Babiš je skálopevně rozhodnut nastávající volby ufinancovat k smrti (dobře ví, že pokud nevyhraje, spravedlnost si ho nakonec najde) a proto žádný, OPRAVDU ŽÁDNÝ náklad, který mu dopomůže volby vyhrát, pro něj v těchto dnech není zbytečný.

A právě díky tomuto miliardářskému vrtochu bude zanedlouho každý občan této republiky obdařen sny. Nebudou to ovšem sny naše, ale údajně Babišovy. Právě v těchto chvílích jedna nejmenovaná tiskárna chrlí tuny Babišových snů a proto by bylo vhodné se jim trošku mrknout na zoubek. ...a nakonec, proč ne také do mezizubních prostor.

Takže s chutí a napětím otevírám reklamní materiál s názvem "O čem sním, když náhodou spím", který zanedlouho, ať chce nebo nechce, ovlaží každou českou rodinu.

Říká se, že "Čert nikdy nespí". Babiš, podle jeho vlastního vyjádření, spí jen náhodou a my, normální lidi, spíme zase pravidelně. Už tento Babišův přiznaný spánkový deficit napovídá, že má rozhodně blíže k peklu, než k nám, normálním lidem. Ale my rozumíme, proč to tak Babiš odsouhlasil. Kdyby napsali jen "O čem sním, když spím", tak by u čtenářů, a to hned z obálky, sklidil Schwarzenberkův syndrom. To jistě nechtěl. (Zajímavé, jak rakouský nedouk nevědomky zasáhl do názvu knihy slovenského miliardáře, která je určena českým poplatníkům)

Možná někoho zarazilo, proč o autorech materiálu píši v množném čísle, když na obálce je jenom jeden - Babiš. Je to proto, že kniha není Babišova. Teda je jeho, protože si její sepsání i vydání zaplatil, ale jako skutečně Babišova autorská se jen tak tváří. Po pár odstavcích je zřetelně vidět, že použité formulace mu ani náhodou nepaří a dám krk, že mnohá, v materiálu použitá slova, viděl prvně v životě. ...tedy, pokud budeme optimisticky přepokládat, že ho vůbec po dokončení četl.

Úvodní slovo materiálu je jasné a přesně podle metody ala Trump. Nic jiného nikdo nemohl ani čekat. Když parafrází tento úvod shrneme, tak se dozvíme, že: "Všechno, co bylo doposud, bylo strašné, rozkradená republika, strany a politici v nich je hnůj. Dobrý lidi si to nezaslouží a proto se musíme vrátit ke kořenům a všechno napravit. A proto jsem se narodil já, Babiš."

Úvodem tedy nic převratného. Jen dali na papír všechnu špatnost, kterou na nás páchaly přerůzné politické squadry od listopadového puče v roce 1989 do dnešního dne. Takže tvůrci mohli šetřit svou energií a naším časem, protože tohle všechno, co je obsahem úvodu, jsme věděli dříve, než Babiš připravil první slovenskou babičku o její záhumenek.

Po shrnutí úvodního slova se dostáváme k části nazvané Prolog. Tam se Babišův tým snažil vyjmenovat všechny poctivé a úspěšné Čechy, kteří něco významného pro národ dokázali a navíc se nenápadně pokusili tudy propašovat i Babiše. Jak mezi poctivé, tak i mezi Čechy. Musím uznat, že to byl z psychologického hlediska geniální tah, který na nepozorné čtenáře zabere.

Příběhy, příběhy, příběhy. Lidi prý mají rádi příběhy a tak týmu Babišovým spin doktorů nezbylo, než těch 280 stran jimi naplnit. Je to móda, takže až po okraj!  Nebo, aby si některý babišofil náhodou nenaříkal, že jich bylo málo, tak raději přes okraj. Když si tedy pro jistotu nasadíme galoše, tak se můžeme těšit na těch údajných Babišových šestnáct snů, plných přetékajících příběhů z domova i zahraničí.

Šestnáct? Objektivně?

No, šestnáct snů se mi zdá dost málo. Třeba já osobně mám v zásadě každý sen jiný a tak těch šestnáct na mě působí trochu uboze. Skoro tak, že člověk, který jich má jen tak málo, musí být nutně nějak mentálně omezený. Ale budiž - i takoví mohou být.

Také náplň vypsaných snů je vcelku jednotvárná. Třeba mě osobně se v noci zdá o tom, jak létám (někdy i kolem měsíce jen tak, bez skafandru!) nebo lezu po horách, jezdím skládacím autem, prolézám jeskyně a budovy nebo jsem někde u vody a tak podobně, ale Babiš to má jinak. V jeho materiálu první, a tedy asi jeho nedůležitější sen, je sen o našem očipování a o tom, jak jsme napojeni na Babišovu elektronickou síť. Osobní styk mezi lidmi rovná se nule, snad i obědvat, soudit, množit se i rodit budeme po síti a všichni v tom Babišově snu jen čumí do monitoru. Hmm, celkem hnusný sen a tak pokročme raději k dalším jeho zjevením. Možná budou lepší.

Druhý sen se jmenuje "O solidaritě". Podle tvůrců Babiš "(ne)solidaritu" chápe na prvoplánově tak, že se málo množíme. Je málo děcek a potom nemá kdo dělat na důchodce. Prostě průser. Taky v tomhle snu sní o tom, že jednou bude pyšný na to, že platí daně. Co na to všechno říci? Kolik dětí zplodil sám, kolik jeho smluvní družka a zda mu splnila normu 2,1 dítěte na jednu ženu ponechme stranou, ale hrdost na placené daně třeba v případě kauzy jím vydaných korunových dluhopisů, které si sám potom koupil, za peníze které neměl, aby nemusel platit daně, tak... tak ta hrdost v jeho případě zůstane opravdu jen věčným snem.

A dál?

Pokud dál přestaneme materiál brát jako sny mentálně omezené osoby, ale jako předvolební reklamní materiál, který v kamnech bohužel špatně hoří, tak to není ani trochu divné. To, co se v něm můžeme dočíst, tak to je součástí každé předvolební kampaně snad všech politických stran a hnutí už celých 28 let - sen o nevhodně vysokých sociálních dávkách pro nepřizpůsobivé (myšleno hlavně pro cikány, ale není politicky korektní to vyslovit), sen o špatnosti práce načerno a hodně jiných špatných věcí. To všechno je samozřejmě binec, hrůza a děs, které Babiš ve snu řeší mávnutím proutku. Díky tomu mohou předvolební sny ihned přejít do růžového odstínu. Následují sny o podpoře rodin, o rostoucích penzích, o oddlužení lidí, o ubytovaných bezdomovcích, o pomoci přestárlým kariérním prvorodičkám (k čemu jinému by taky skoupil všechna reprodukční centra), o zdravých lidech léčených smart zařízeními, o podpoře sportu a kultury pro všechny, o životním prostředí a péči o krajinu, o vodě a odpadech, o čestných a rychlejších soudech, o zjednodušení zákonů, o omezení práv exekutorů, poctivých politicích, štíhlém státu, lepším školství a výchově dětí, o rychlých vlacích, o rovných dálnicích, o rozvoji měst i vesnic, o podpoře rodinných podniků, malého podnikání, vědy, výzkumu, o podpoře bla, bla, bla... ...a vůbec všeho co se podporovalo a vylepšovalo těch celých 28 let. No, prostě je vidět, že volby jsou tady.

Materiál obsahuje samozřejmě další, dnes nové a populární témata. To musí. Doba si to žádá a tak nechybí sny o soběstačnosti, ochraně hranic, bezpečnosti, armádě a zálohách, o perestrojce Evropské unie, o průmyslu, zemědělství, teroristech a mnoho, mnoho dalšího. Prostě musí tam být vše, co v průzkumech lidičky označí hodně puntíky. Pro co jiného se přece průzkumy dělají?!

...jenže.

Jenže všichni známe pořekadlo "Co oko nevidí, duši nebolí". Zná ho jistě i milý tým Babišových spin doktorů, ale ač se snažil opravdu slušně, tak se mu bohužel nepodařilo přehlušit to, co v materiálu schází. Někdy to jde, jindy ne. Jim se to, bohužel pro investora, nepodařilo.

A o co jde? O úplnou maličkost. Pro Babiše bezvýznamnou a zanedbatelnou zbytečnost. Jsou to práva občanů. S těmi se v Babišově snáři nepočítá. Sny jsou jen o tom, jak vše bude dokonalé, všichni budou, zdraví, krásní, spokojení a šťastní daňoví poplatníci, ale ani slovo o odvolatelnosti nebo o přímé odpovědnosti zvolených politiků. Zodpovídat se budou jen úředníci, policisté, soudci, prokurátoři a samozřejmě my. Babišova nadvláda ani náhodou.  Ta se neodvolatelně na čtyři roky usadí na vrcholu moci a tečka.

A referendum? Tedy nástroj, kde by občané vyjádřili své postoje a názory k zásadním otázkám? To je zmíněno jen obecně a navíc zůstaly zásady pro jeho konání přesně takové, jaké platí dnes. Tedy totálně zhovadilé.

S lidmi se tedy nepočítá. Máme všichni jen poslouchat a makat, aby Babišovci mohli dál, skrz dotace, vysávat naší republiku. Přitom tom všem budeme stále napojeni na elektronickou síť, kde nás na každém kroku bude sledovat. To jsou veškeré naše práva a celá funkce občanů v jeho snech.

V materiálu lze najít mezi řádky mnohem více Babišem nevyřčených názorů, ale já už končím. Jsem zhnusen a prsty mě přestávají poslouchat. Tato papírová kobliha se opravdu nedá. Jen budu zvědav a počkám si, zda se Český národ nechá opít zase tím samým, čtvrt století ocucávaným rohlíkem.