I zvířata mohou být hodná k lidem

V mnoha případech tato přátelství fungují dokonce i s exotickými, dalo by se říci neobvyklými přesto zajímavými tvory. Dokonce mohou nastat zvířecí přátelství mezirodová a mezidruhová, právě to všechno by se mělo zkoumat daleko víc, abychom porozuměli všeobecné životní harmonii, která nám byla dána jako pozůstatek „původního ráje."

Na škole jsem byl svědkem, že poplivali „odvážné" tvrzení, o tom, že zvířata mají duši, stejně tak lidské bytosti – bohužel se dnešní svět staví nepřátelsky k životním zázrakům, vždyť jsou přednější především úpadky osobní a společenské v dějinách lidstva na Zemi.

Vždycky jsem chtěl zkoušet navazovat přátelství s živými tvory, starat se o ně, dokonce i s těmi exotičtějšími a neobvyklými, chtěl jsem etologicky bádat, navrátit se tak do „původního ráje," propagovat rovněž zázraky života na sociálních sítích, aby též virtuální svět posloužil všeobecnému dobru a harmonii.

Rád bych však navazoval další a další přátelství, ale jsem si vědom, že se musí začít od těch tolerantních a vděčných tvorů, nesmí se tak bádat bezhlavě, neboť naše bádající iniciativa může, zejména u nebezpečných druhů, přerůst ve vlastní zranění, anebo smrt.

Jsem toho názoru, že zvířata musejí nejprve vycítit, že je k nim člověk přátelský, jsou dokonce lepšími pamětníky a svědky než lidi, lépe a intenzivněji vnímají, co se děje, či chystá, v blízkosti i okolí. Dovedou upozornit na nástrahy a nebezpečí přírodního i civilizačního faktoru.

Jsou takovými přáteli, indikátory, dobrými rádci a společníky na pozemském světě, neboť plní poslání domnělého „původního ráje," proto je nesmíme zatracovat, ale respektovat jejich výskyt, chránit je a navazovat s nimi přátelský dialog.

Také jsem toho názoru, že svátky a tradice prožijeme nejlépe s živými tvory, i oni si zaslouží třeba vánoční dárek a k tomu přizpůsobenou sváteční hostinu.

Václav Kovalčík