Stanovisko k vývoji v Sýrii. K rozhovoru Jolany se španělskou Al-Djazeerou

Katarská televizní stanice Al Jazeera uvedla rozhovor moderátora Tajsír Alůny (souzeného ve Španělsku za spolupráci s Al Kájdou) s tzv. Abu Mohamed Al Jolany, vůdcem organizace Fronty Al Nasra, která je na seznamu teroristických organizací OSN.

Během rozhovoru Jolany řekl, že plán Fronty Al Nasra je starý a že souhlas, aby Fronta vnikla do Sýrie, byl vydán od štábu “ státu Islámský Irák“. Toto rozhodnutí bylo v úmyslu organizace Al Kajda již dlouho.

Jolany řekl, že se dostali do Sýrie v srpnu 2011 a to potvrzuje prohlášení syrské vlády, které nenašlo pochopení.

Jolany dále řekl, že oni jako Fronta Al Nasra pokud by byla Sýrie osvobozena, tak bude ovládána podle islámského práva Al Šaria. Právo na vládnutí by měli pouze lidé, kteří s tímto právem souhlasí. Co se týká menšiny Jolany, podotkl, že budou mít podle práva Al Šaria nějaké povinnosti a že budou zrušeny veškeré občanské zákony.

Jolany se v rozhovoru dále zmínil o tom, že lidé nemají jinou možnost než přijmout jeho bojovníky (mužahidin).

Postoj Fronty Al Nasra a ostatních islámských organizací je odlišný a nesouhlasí s ženevskou konferencí a ani s politickými řešeními Krize v Sýrii. Považuje každého účastníka konference za nepřítele.

Jolany dále řekl, že pokud by ženevská konference shledala řešení syrské krize, on a jeho Fronta nebudou souhlasit a podle něj ti, kteří by v Ženevě o tomto jednali, nemají realistický vliv v Sýrii. Toto potvrzuje, že islámské organizace nepřipouštějí žádnou domluvu a chtějí vše vrátit do období Osmanské říše, kdy vládl Sultán.

Jolany uvedl, že spor mezi Frontou Al Nasra a “ Islámským státem Irák a Levanty ”,  je spor mezi bratry v jednom bytě a tento spor už řeší “Al Amir Ajman Al Zawahiri“. A tohle znamená, že organizace Al Kajda je v podstatě organizace, která provozuje tyto islámské organizace, jež bojují na syrském území s regionální a západní podporou.

Jolany potvrdil, že instrukce, které mají organizace Fronta Al Nasra a ostatní teroristické organizace v rámci islámské fronty, mají přímo od vůdce Al Kajdy Ajman Al Zawahiri.

Je všeobecně známo, že teroristická organizace Islámská fronta je ve vztahu se známými politickými osobnostmi Saudské Arábie a Spojených států amerických. Islámská fronta páchala mnoho teroristických vražd s náboženským podtextem.

Stojí za zmínku, že charta Islámské fronty ukazuje v rámci představení celé fronty, že  chce změnit celý režim, to znamená zcela od základů a vybudovat islámský stát, kde vládnou islámská práva Al Šaria, která budou jediným základem práv státu.

Cílem tohoto státu je zabudovat ve společnosti jen islámskou identitu a to znamená, že všechny menšiny přijdou o svá práva. Charta Islámské fronty jasně poukazuje na to, že Bůh je zdrojem práv, a proto každá politika nemůže být uznána.

Islámská fronta neuznává demokracii ani parlamenty, protože podle jejich charty je vládnutí právem jen pro Boha.

Vzhledem k rostoucím teroristickým činům a v rámci spolupráce proti terorismu nesmí jakýkoliv  stát, který je členem OSN organizovat teroristické činy v jiných státech nebo vést k provokaci teroristických činů.

V rámci rostoucí propagace Wahabského / takfirského myšlení  a po seznámení  se s různými materiály, které propagují kulturní zastupitelství Saudské Arábie v mnoha  státech upozorňuje Sýrie na nebezpečí těchto materiálů, které devastují myšlenky dětí a ukazují dětem, že křesťané a určité sekty v Islámu  jsou  “nevěřící“ , a že musí devastovat hřbitovy a všechny historické monumenty jak se tomu děje momentálně i v některých oblastech na severu Sýrie, kam vnikly teroristické skupiny.

Režim Saudské Arábie věří v univerzálnost Wahabských myšlenek, a proto posílá teroristy a takfiristy do celého světa. Kvůli tomuto je dnes Saudská Arábie hlavním zdrojem terorismu ve světě.

Režim Saudské Arábie učí svůj lid jazyku nenávisti vůči ostatním a předává jim kulturu extremismu a násilí.

Saudská Arábie je zdrojem “takfirské fatua“, kterou předávají duchovní podporováni saudskými penězi a to poté vede  k teroristickým sebevraždám.

Syrská arabská republika upozorňuje celý svět na toto nebezpečí a vyzývá k boji proti černým takfirským / wahabským myšlenkám a představitelům zodpovědným za tyto myšlenky. Nikdo na světě nemůže být v bezpečí před teroristickými činy včetně zemí, které posílají teroristy do Sýrie a jiných států.

Komentář a doplněk

Petr Schnur

První kolo tzv. druhé Ženevské konference máme za sebou a druhé právě začalo, takže stojíme před obligátní otázkou co s ním; jak je hodnotit a vůbec: jak konferenci uchopit? V jednom má Al Jolany samozřejmě pravdu: tzv. zahraniční opozice nereprezentuje žádnou politicky relevantní skupinu v Sýrii a ozbrojené islamistické oddíly ji „neposlouchají“. O čem a hlavně za koho má tedy na konferenci v Montreux jednat? Již její začátek – o průběhu svolání ani nemluvě, kdy byl z listiny účastníků náhle vyškrtnut Irán, zato bezprostředně před zahájením a bez předchozích konzultací k dohodnutým 30 státům dodatečně pozváno dalších jedenáct „přátel Sýrie“ – prozradil, jak OSN funguje. Mnohé politicky nekorektní jazyky tvrdily, že by celá jednání měla efektivnější průběh, kdyby se syrskou vládní delegací nejednala zahraniční Národní koalice, ale přímo její mentor Robert Ford – v těsném kontaktu se Sergejem Lavrovem. A ejhle: během zahájení druhého kola konference přišla delegace zahraniční opozice s návrhem, aby se na syrsko-syrských rozhovorech Američané přímo podíleli. Co k tomu dodat? Snad jen to, že tzv. Národní koalice, chtěně nebo nechtěně, veřejně před světem demonstrovala vlastní reálnou situaci a přiznala, že ti, za koho jedná, rozhodně nemají své domovy v Sýrii.

Příznačné byly i rámcové podmínky akce Ženeva II. Předem připravené a odsouhlasené otázky na úvodních tiskových konferencích Johna Kerryho a Ban Ki Moona byly přiděleny pouze vybraným médiím, v kontrastu k hodinové tiskové konferenci syrského velvyslance u OSN Bašara al-Džafárího – bez cenzury i mediální listiny. Syrský diplomat v ní upozornil kromě jiného na to, že vláda SAR zaslala BR OSN na 500 dokumentů týkajících se ilegálních dodávek zbraní „rebelům“ a pronikání džihádistů do Sýrie ze sousedních států od roku 2011 (srovnej mimo jiné s výpovědí Jolany v úvodu rozhovoru).  Obojí – pochopitelně nezávisle na sobě – potvrzují, že účast islamistických oddílů na bojích se Syrskou arabskou armádou není nechtěný posun k radikalizaci „lidového povstání“, jak tvrdila a stále ještě tvrdí západní propaganda, ale od samého počátku koordinovaná strategie „přátel Sýrie“ - západních velmocí, východoarabských monarchií, Erdoganova režimu a Izraele, který se – jako vždy v podobných případech – decentně držel v pozadí. Nyní poté, co Rusko, Čína a další státy zaujaly pevnou pozici na půdě mezinárodního práva a „přátelům Sýrie“ (ti jednou v kooperaci, jindy ve vzájemné konkurenci) se nepodařilo aplikovat kosovsko-libyjský scénář, musí Spojené státy akceptovat realitu a zároveň o ní přesvědčit ty pitbuly, které předtím pustily ze řetězu: francouzského „socialistu“ Hollanda, neo-osmanského snílka Erdogana, saudsko-katarský feudální tandem.

Zatímco globální investor a přítel francouzského fotbalu Katar je plně zaměstnaná přípravou MS v kopané (dokonce již i politicky více než korektní a na globální trh orientovaná FIFA si povšimla, že je přitom se zahraničními dělníky zacházeno jako s otroky), musela za Ligu arabských států převzít starost o lidská práva v Sýrii „matka všech demokracií“ Saudská Arábie. Vzhledem k tomu, že tento ‚faktor stability‘ (Angela Merkelová o saudském království) je tématizován i v textu syrského velvyslanectví, dodejme ještě několik perliček z poslední doby. A nejde přitom jen o fakt, že saudskou diplomacii nevedou ministři, ale šéf tajné služby, samozřejmě (byť prý u ostatních víc obávaný než oblíbený) člen rodinného klanu.

Úvodem opravdová perla. Saudská Arábie má nový protiteroristický zákon, jehož vágní formulace umožňuje nejtvrdší (jak jinak: boj proti terorizmu!) postup proti kterémukoliv kritickému hlasu. Jeho text definuje terorizmus jako ‚přímé nebo nepřímé jednání mající za cíl rušit veřejný pořádek, bezpečnost obyvatel a stabilitu státu, nebo aktivity poškozující pověst státu‘. Definice se vztahuje i na kritiku panovnického rodu. Tento nový zákon posiluje natolik stabilitu země, že se německá vláda (velká koalice SPD-CDU/CSU, tedy stran, z nichž jedna se hlásí k socialistické tradici a druhá ke křesťanským hodnotám!) zasazující se za demokracii v Sýrii, na Ukrajině a v jiných „darebáckých“ a „proruských“ zemích, tři dny poté rozhodla podpořit další miliardový zbrojní „deal“ (prodej bojových člunů) státní zárukou, tedy penězi daňových poplatníků. Mimochodem: ještě před rokem v opozici SPD tehdejší prodej tanků kritizovala. Dlužno dodat, že dohled nad případnými politickými kverulanty a wahabským pořádkem fungoval spolehlivě i bez něj, jak je patrno z následujících příkladů.

Perlička první (zpráva Deutschlandfunk). Saudskoarabský televizní žurnalista Fadži al-Ghasawi, zakladatel mediální skupiny Al-Fadžr, který v jednom ze svých pořadů naznačil, že vládnoucí dynastie podporuje terorizmus a nedodržuje lidská práva, byl odsouzen na dvanáct let vězení, po výkonu trestu nesmí dalších dvacet roků opustit zemi a do konce života vykonávat své povolání.

Perlička druhá. A propos opuštění země. Saudskoarabské ženy musí mít v tomto případě buď po svém boku muže, nebo povolení svého „poručníka“ (manžel, bratr, otec a podobně). Koncem roku 2012 zavedly bezpečnostní orgány automatický alarm, upozornění poručníka via SMS, pokud se jeho svěřenkyně objeví na mezinárodním letišti popřípadě jiných místech umožňující cestu do zahraničí.

Perlička třetí (m.j. Spiegel online). Strážci pořádku na univerzitě odmítali celé dvě hodiny pustit ke studentce, která dostala srdeční infarkt, záchranáře. Důvodem bylo její „nevhodné oblečení“, mladá žena zemřela.

Perlička třetí. V listopadu minulého roku se v Berlíně před velvyslanectvím Saudské Arábie konala mohutná etiopská demonstrace na protest proti nelidskému zacházení a brutálnímu násilí saudských úřadů vůči africkým zahraničním pracovníkům, povětšině z Etiopie – podle jejich mluvčí včetně zabíjení (přinejmenším 4 mrtví, 90 zraněných), znásilnění a masové deportace ze země (23 tisíc). Manifestace i samotná kauza samozřejmě zůstaly mimo pozornost vlády i masových médií.

Existují ale i pozitivní, veskrze „jarní“ zprávy z této lidskoprávní bašty mezi arabskými zeměmi. Ženy sice i nadále nesmí řídit auto, je jim ale již dovoleno jezdit na kole: pečlivě zahaleny a ve vyhrazených prostorách.

Jak jsou lidská práva, demokracie a právní stát právě těm nejaktivnějším „přátelům Sýrie“ drahá dokazuje nejen Saudská Arábie, ale i Erdoganovo Turecko. Zatímco zmíněný premiér využil oficiální návštěvy Německa k předvolební propagandě, prosadila doma jeho AKP zákon o drastické zostření kontroly internetu. Ten nyní umožňuje zavřít internetové stránky bez soudního rozhodnutí, požadovat od provozovatelů vydání údajů o uživatelích i o návštěvnících těchto stránek. Dlužno dodat, že již stávající zákony umožňovaly tureckým úřadům poměrně jednoduše zablokovat nepohodlné weby, přece jen ale k tomu bylo potřeba soudního povolení. Jako příklad by mohly sloužit blogové platformy WordPress  a videové portály DailyMotion a Vimeo. A nezapomeňme připomenout, že youtube byl do roku 2010 dva roky zablokovaný.

A na závěr perlička všech perliček. Podle investigativní internetové stránky voltairenet obdržela firma Twitter v minulém roce 352 žádostí o odstranění příspěvků, z toho 306 (!) pocházelo od francouzských úřadů. Inu, ve Francii to vře, možná ji čeká horké jaro a Hollandova vláda musí v zájmu Washingtonu, Bruselu a "trojky" dbát na její stabilitu… .