Pentagon má v Sýrii další velké plány, ale…

Mattisova slova významně rozšiřují předchozí prohlášení jeho úřadu, podle něhož americké jednotky zůstanou v Iráku a Sýrii i po porážce Daeše tak „dlouho, jak bude nutné“, aby pomohly americkým „partnerům zabránit v návratu teroristů“. Tím jsou podle všeho míněny oddíly kurdské YPG, potažmo Syrských demokratických sil (SDF), v jejichž čele syrští Kurdové stojí, a možná i nově utvářené oddíly někdejších bojovníků Daeše, kteří přinejmenším podle Ruska aktuálně procházejí výcvikem na americké vojenské základně Al Tanf u jordánských hranic. USA takový výcvik podle očekávání popírají.

Aby nemusel přímo reagovat na otevřené ruské výzvy k odchodu ze Sýrie a nejspíš i ve snaze zastřít „vratkost“ ilegálního amerického postavení, Mattis současně oznámil, že s koncem Daeše vzroste „americká civilní přítomnost“ v Sýrii, a to především v podobě žoldnéřů a diplomatů, kteří by prý „přešli od principu záboru území ke stabilizaci“. „Jsou tu mezinárodní peníze, které je třeba spravovat, aby opravdu byly k něčemu. Aby neskončily v kapsách špatných lidí,“ nabídl příklad. S ohledem třeba na stovky miliard, které USA „ztratily“ v Afghánistánu, nebo na sedm bilionů dolarů, které USA podle Trumpa „hloupě utratily“ ve válkách a udržování vazalských zkorumpovaných režimů na Blízkém východě, to vše ale zní jen jako další zástěrka…  

Diplomaté podle Mattise „obnoví původní služby“, zatímco žoldnéři („kontraktoři“) budou cvičit místní, jak likvidovat „improvizované výbušné systémy“, přičemž vedle toho bude pokračovat „vojenský komponent americké přítomnosti“, který bude „provázet diplomaty a chránit je“. Prý existuje „demarkační linie“ oddělující americkou vojenskou zónu na severu a severovýchodě Sýrie, kterou „ruský režim“ a syrská vláda respektují, tvrdí šéf Pentagonu.   

Z Mattisova prohlášení plyne, že vojenská pomoc syrským Kurdům bude bez ohledu na Trumpova prohlášení pokračovat, a pokud ne přímo, tak prostřednictvím SDF: rozpočet Pentagonu na letošní rok počítá s 393 miliony dolarů určenými pro „partnery“ v Sýrii, přičemž celkový plán výdajů „v Sýrii“ oproti loňsku vzrostl o 70 milionů a překonává půl miliardy dolarů. Rozpočet přitom zmiňuje až 25 tisíc vycvičených a vyzbrojených opozičních bojovníků, nově se mluví už o 30 tisících mužích. 

Výcvik a vyzbrojování „umírněných“ rebelů není žádnou novinkou, stejně jako není novinkou, že americké zbraně dodávané syrským „umírněným rebelům“ zcela běžně a rychle končily v rukou Daeše a dalších teroristických skupin, a to často i s „umírněnými“ rebely, kteří se po převzetí amerických zbraní prostě vraceli ke „svým“ teroristům. Ironií osudu je ovšem skutečnost, že syrská armáda hodlá nyní americkými a evropskými zbraněmi, které našla na územích Daeše, vybavit hned několik svých brigád.  

Potíže s realitou

Nejnovější plány Pentagonu lze přitom nejsnáze uchopit jako jakousi kouřovou clonu, která má zastínit prohru v Sýrii a přinejmenším ve slovní rovině udržet koncept „změny režimu“ při životě. V praxi jsou totiž zmíněné projekty Pentagonu jen těžko uskutečnitelné; krach nejnovějších „výcvikových programů“ pro iráckou armádu budiž příkladem. 

V době, kdy USA samy potichu končí s podporou různým džihádistům, nové plány předpokládají jednoznačnou podporu syrských Kurdů, nebo přinejmenším jejich aktuálně nejaktivnější strany YPG, byť už nyní platí, že SDF rozšiřuje svou vojenskou spolupráci s ruským letectvem, spolupracuje s iráckou armádou na ochraně syrských hranic a v tichosti kooperuje zřejmě i se syrským režimem, který kurdské síly beztak podle všeho citelně infiltroval. Hledání nové mocenské rovnováhy není pro Kurdy v Sýrii ničím novým, nicméně svou roli v jejich uvažování určitě sehrálo to, že USA nechaly na holičkách své někdejší kurdské spojence v Iráku a protichůdné zprávy z Washingtonu, podle nichž USA v rámci úlitby Turecku ukončí Kurdům dodávky zbraní. 

A co víc, když nyní Jim Mattis nemluví už jen o časově neomezeném vojenském kontingentu, ale rovnou o válce a „mezinárodních penězích“, které na tuto válku bude mít, předpokládá to odklon od boje proti džihádu a přesun pozornosti na vládní oddíly a jejich spojence. Pentagon se totiž oficiálně zříká bojových akcí proti Daeši na územích, které kontroluje Damašek. Až dosud přitom k vojenskému setrvání v Sýrii chatrnou „legální“ obezličku Spojeným státům zajišťoval právě „boj proti Daeši“. Většina amerických vojáků, jejichž počty se odhadují na asi dva tisíce mužů, se nyní nachází na kurdských územích. Kurdská YPG přitom ale ani náznakem neusiluje o odtržení svých území od Sýrie, spíše jen o jakési formě autonomie, což do budoucna i z kurdských území učiní fakticky vládní území… 

Není příliš pravděpodobné ani to, že by dva tisíce vojáků posílených o blíže nespecifikované množství žoldnéřů byly s to právě na syrském území nějak významněji „okopávat kotníky“ Íránu, jak se o tom už nějaký čas spekuluje. Zatímco totiž média „stvrzují“ beztak už superpevnou izraelsko-americkou alianci proti Íránu, Teherán se sbližuje s Tureckem, stále ještě nominálním členem NATO, nezadržitelně se posouvá do pozice regionální velmoci, přičemž do Sýrie proudí další šíitské oddíly z Iráku a Íránu, které jen dále posilují bojovou kapacitu syrských prorežimních sil. 

Rusko je očividně rozhodnuté prosadit v letošním roce své řešení syrské krize, přičemž rozšiřuje kapacity svých základen v Sýrii o možné nasazení jaderných plavidel a letadel, což mnoho prostoru pro americké manévrování neponechává. Už jen to samo o sobě je řádově víc, než čeho kdy na Blízkém východě dosáhl Sovětský svaz. 

Na počátku prosince americká média informovala o ochotě Trumpovy administrativy akceptovat realitu a při absenci lepších možností přijmout i Bašára Asada v čele Sýrie až do dalších prezidentských voleb v Sýrii, které by se měly konat v roce 2021. Je nicméně zřejmé, že takový postoj by fakticky znamenal přiznání prohry USA „v přímém přenosu“ a před celým světem. Možná i proto nabízí Vladimir Putin Donaldu Trumpovi místo Sýrie určitou „cenu útěchy“, když údajně jedná o vojenské spolupráci s USA v Afghánistánu a svým způsobem chválí nekončící, už do svého osmnáctého (!) roku vstupující, americkou okupaci, neboť bez amerických vojáků by prý v Afghánistánu „bylo hůř“. 

Že by USA šly do války proti Rusku zrovna kvůli Sýrii, není pravděpodobné. A při klesajícím vlivu ve světějim útěchou může být saúdská agrese proti chudičkému Jemenu, na níž se aktivně podílejí, totální chaos v Libyi, krize na severu egyptské Sinaje, krize mezi Saúdy a Katarem, která přerostla v existenciální boj o saúdské přežití v arabském světě, Trumpovo uznání Jeruzaléma coby izraelské metropole... A k tomu všemu „diaspora“ Daeše ve světě nabízí Spojeným státům nové a nové záminky k vojenským akcím „proti teroru“, ať už bude řeč o Libyi, Egyptu, Pákistánu… Nebo třeba Evropě?

Nadcházející rok bude úžasný a fantastický, těší se Donald Trump.

zdroj:http://www.literarky.cz/blogy/tereza-spencerova/25482-pentagon-ma-v-syrii-dali-velke-plany-ale#.Wks_BJpD4RY.facebook