Křesťané i muslimové vyzývají k mírovému řešení krize v Sýrii

Teroristé jsou na syrských bojištích v defenzívě a USA jim musí přispěchat na pomoc i přímo vojensky, když už to tohoto špinavého kšeftu nacpali američané tolik dolarů, nemohou si dovolit neúspěch. Bez ohledu na současnou vyostřenou situaci kolem Sýrie existovaly reálné plány útoku proti této zemi již několik let.

Pentagon skutečně takové plány v šuplíku měl dávno před rokem 2011, kdy v Sýrii započala krize, která trvá dodnes. USA hájí silou své mocenské zájmy po celém světě, mají v řadě zemí své vojenské základny a také zpravodajské služby jsou velmi aktivní. USA a jejich spojencům vůbec nejde o osud syrských dětí a civilistů vůbec, jde jim zejména o vlastní ekonomické zájmy, stejně jako v minulosti přitom využívají mnoho různých záminek k vojenským intervencím. Pokud by Obamovi skutečně šlo o trpící syrské děti, dávno by přestal finančně podporovat teroristické skupiny operující na mnoha místech Sýrie. Jenže on je podporuje čím dál více, krev obětí má tedy na svých rukou nesmazatelně také.

Americká zahraniční politika je založena až příliš často na lžích a na silových prostředcích, o tom nemůže být žádných pochyb. Dodnes zůstává varujícím mementem rok 2003, kdy záminkou k vojenské akci byly údajně zbraně hromadného ničení v Iráku. Ty se ale nakonec nikde nenašly. V Sýrii USA chtějí použít obdobný scénář a opět tak obelhat světovou veřejnost. Jenže tentokrát to budou mít o poznání těžší. Americkým smyšlenkám či vyloženým lžím věří čím dál méně lidí po celém světě i v samotných USA.

Naopak čím dál více roste odpor proti USA coby samozvanému mezinárodnímu žalobci, soudci a četníku - to vše v jedné osobě. Je nepřijatelné, aby USA proti téměř každé zemi, kde panuje režim, který jim není právě příliš nakloněn, provedly vojenský útok za účelem instalování loutkového proamerického režimu. Američané se v tomto směru zejména v období po druhé světové válce skutečně činili. Podporovali v desítkách států násilné převraty a dosazování jim nakloněných vlád. Často těch nejodpornějších diktátorů. Heslem bylo vždy a je i dnes ono klasické „účel světí prostředky".

Vojenský útok proti Sýrii by podstatně více destabilizoval situaci v zemi i v sousedních státech. Zhoršila by se i situace uprchlíků. Američané však v zahraniční politice často jdou přímo přes mrtvoly. Nositel Nobelovy ceny míru Obama v tomto směru není žádnou vyjímkou. Zahraniční politika USA již několik desetiletí připomíná chování bezohledného gangstera.

Obama by měl více naslouchat hlasu uprchlíků a nevymýšlet bajky o chemických zbraních. Jeden uprchlý křesťan (jméno nelze z bezpečnostních důvodů zveřejnit) ze syrského Homsu v dubnu letošního roku opustil svoji zemi a zamířil do Bejrutu v sousedním Libanonu a později uvedl: „Muslimové jsou lidé dobrého srdce, máme mnoho společného. Většina syrských sunnitů nejsou radikálové, ale sympatizují s extrémisty, protože to jsou také sunnité. V posledních měsících jsem zpozoroval, že se mnozí sousedé změnili – stali se religióznějšími, chodí častěji do mešity, předpisově se postí a ženy začaly chodit opět zahalené (nosí hidžáb, i když to dříve nedělaly). Na facebooku se nechtějí kontaktovat a přátelit s vyznavači jiného náboženství a také je nenavštěvují. V noci je často slyšet džihád! džihád! Všechno je jiné, nyní se nenávidí všichni příslušníci různých směrů islámu. Mezi alavity a sunnity zeje hluboká propast. My křesťané jsme mezi dvěma tábory".

Před válkou bylo v křesťanské čtvrti Hamidia v Homsu sedm kostelů – šest jich bylo během bojů zničeno, sedmý byl jako akt pomsty rebelů vypálen.

Jedna z uprchlých křesťanek říká: „Chceme žít v Sýrii společně s muslimy, je to krásná země. Prosím, pomozte nám tam zůstat!"

Dr. John Eibner, ředitel Křesťanské mezinárodní solidarity v USA (CSI-USA), vystoupil již 25. června letošního roku ve Washingtonu na kongresovém slyšení. Znovu upozornil, že by dlouhodobá občanská válka v Sýrii mohla vést k úplné likvidaci náboženských menšin. V Sýrii se jedná zvláště o křesťany, alawity, šiíty a drúzy. Referoval o své průzkumné humanitární cestě, na které se setkal s mnoha vytrvalými a odvážnými Syřany. Zejména s vysídlenými křesťany a církevními spolupracovníky.

Oběti mu vyprávěli o náboženských čistkách v křesťanských čtvrtích Homsu a Qusairu. Útoky prováděli ozbrojení džihádisté, kteří hrozili křesťanům smrtí v případě, že se nevystěhují za svých domovů. Jedna křesťanka mu vyprávěla o hrůze, kterou viděla, než uprchla z Homsu: uprostřed dne ozbrojení džihádisté vytáhli z veřejného minibusu alawitskou dívku a sťali ji.

J. Eibner také vypovídal o znesvěcování kostelů, poté co se dostaly pod kontrolu ozbrojené opozice a o únosech zaměřených na nesunnitské obyvatele. Dozvěděl se o křesťanské dívce, kterou unesli a znásilnili ozbrojení povstalci. Dívka je nyní duševně chorá. Letošní dubnový únos dvou vysoce postavených biskupů v Aleppu vnímají syrští křesťané jako signál k opuštění vlasti.

J. Eibner směřoval na prezidenta Obamu následující výzvy: „Naléhejte na Saudskou Arábii, Turecko a Katar, aby skončily s podporou ozbrojených muslimských rasistů! Spolupracujte s Ruskem na ukončení sektářské občanské války v Sýrii!" Připomenul, že jsme v Bostonu viděli tragické následky nespolupráce s Ruskem v boji proti bezpečnostním hrozbám, které představuje radikální sunnitský islám.

Nejvyšší představitel syrského islámu Ahmad Badreddin Hassou také na vlastní kůži poznal válečné útrapy. Poté co před dvěma lety otevřeně podpořil vládní režim, musel snést odvetnou vraždu svého dvaadvacetiletého syna. Jak sám uvedl, v souladu s učením proroka Mohameda vrahům svého syna jejich čin odpustil. A navzdory kritice mnoha muslimských intelektuálů žádá o totéž všechny muslimské věřící.

Čtyřiašedesátiletý muftí během dosavadních osmi let v úřadu podnítil mnohá mezináboženská setkání na syrské půdě a zasazoval se o vzájemný dialog. Jako nejvyšší představitel syrského islámu se opakovaně distancoval od tzv. muslimských dobrovolníků z evropských zemí, kteří bojují v řadách teroristů. Těmto muslimům také veřejně vzkázal: „Neprodávejte se pod cenou. Naše náboženství učí pokoji, nikoliv válce. Chtěl bych tyto mladé muže vyzvat, aby pečlivě studovali korán a nevěřili těm, kdo je vybízejí k zahraničním bojovým akcím. Dobrý muslim na svých cestách buduje mír."

Není to ještě příliš vzdálená minulost, kdy na jedné ulici syrského města stála mešita, synagoga a kostel, kam se věřící chodili modlit, vzájemně se tolerovali, dokázali spolu hovořit a žít jako sousedé...


- v textu byly využity informace z Magazínu Křesťanské mezinárodní solidarity č. 5/2013