Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Chalífát teroru vládne iráckému Anbáru

Provincii Anbár západně od metropole Bagdádu ovládly teroristické milice Islámského státu. Desetitisíce lidí jsou na útěku, další stále ještě brání své domovy proti vládě zla. Největší irácká provincie prožívá tvrdé boje následované krutostmi útočníků.

 

Islámský stát drží dvě třetiny anbárského území, kam se lze dostat jen po pontonovém mostě přes Eufrat. Cesta do hlavního města provincie Ramádí vede přes místa se smutně proslulými jmény: Abú Ghrajb, kde americké okupační síly zřídily věznici, v níž mučily zadržené Iráčany, a nepokoji zmítanou Fallúdžu už v Anbáru. Právě na Ramádí míří nejzuřivější útoky islamistů - a veškerá doprava tam i odtamtud musí překonat tento most; osobní auta potřebují zvláštní povolení, uvádí reportáž zpravodaje německého deníku Süddeutsche Zeitung.

  • chalifat-teroru-vladne-irackemu-anbaru
  • chalifat-teroru-vladne-irackemu-anbaru
  • chalifat-teroru-vladne-irackemu-anbaru
  • chalifat-teroru-vladne-irackemu-anbaru

 

Pryč, jen se dostat pryč!

Na provoz dohlížejí vojáci a policisté s automatickými zbraněmi. Malé náklaďáčky s kulometem na korbě stojí vedle cesty; okamžitě ji dokážou zablokovat.

Mladíci vláčejí v rukách přes řeku vše, co potřebují dostat na druhou stranu: černé plastové přepravky s rajčaty, pytle brambor a cementu. Přes most prchají lidé, staří a děti, které už nemohou jít, i zahalené ženy. Stovky, snad tisíce aut stojí na druhém břehu Eufratu ve vesnicích nebo vedle silnice vedoucí pouští, v sousedství stád ovcí a koz. Trápí je žízeň.

Lidé uprchli před přisluhovači chalífátu a vůdce Islámského státu Abú Bakra al-Bagdádího, před boji teroristických milicí s iráckými bezpečnostními silami. Na místě nechali úplně všechno. »Chceme jen pryč,« říká Abú Omar, který se sám, bez rodiny vypravil k Ramádí zjistit, zda ještě stojí jejich dům a zda ho někdo nevydrancoval.

Šel pěšky desítky kilometrů prachem a za žhnoucího slunce. Džihádisté oznámili, že dobyli celé Ramádí. Vláda zase tvrdí, že se stáhli na vojenskou základnu 30 kilometrů východně od města. Těžko říci, co je pravda, obě strany konfliktu se uchylují i k psychologické válce. Mluvčí amerického ministerstva obrany komentovala události takto: »Je ještě brzo hodnotit situaci na místě.«

Desítky tisíc sunnitů se smrtelně bojí Islámského státu, který se snaží prezentovat jako ochránce skutečných věřících. Děsí se, že zavraždí každého, kdo upadne v podezření, že spolupracoval s vládou. Jako by si lidé mohli vybírat, kdo jim bude vládnout...

Klinika na dostřel Islámského státu

Jak to vypadá v chalífátu Islámského státu, líčí Mohammed Džalíl Džaruán, ortopéd a šéf kliniky ve Fallúdži. Poslední město před územím islamistů leží 70 kilometrů od Ramádí. Jeho nemocnice je bývalý hotel. Počítal se stovkou pacientů, dnes přichází až 1500 denně. Džaruán pracuje 24 hodin denně, šest týdnů nepřetržitě. Pak si vezme pár dnů volna a jede za rodinou, kterou poslal do Jordánska.

Nejčastěji provádí amputace, svěřuje se a ukazuje obrázky, při kterých tuhne krev. Lidi zmrzačené po zásazích šrapnelů dokázal zachránit, o normální život však přišli. »Je mezi nimi velká spousta dětí,« poznamenává lékař.

»Přišel ke mně otec, pod paží s tříletým a pětiletým chlapečkem. Měli průstřely v oblasti pánve. Vyprávěl, že do jeho domu vtrhli maskovaní muži: 'Nezabijeme tě,' řekli mu, 'ale do smrti se budeš trápit za to, že jsi spolupracoval s vládou.' A na malé kloučky vypálili dávku ze samopalů...«

»Ovšemže se bojím,« dodává lékař. Z okna vidí palmy, které rostou několik kilometrů odsud, na druhém břehu Eufratu, v chalífátu teroru. Klinika je na dostřel děl a kanónů. Před několika týdny na ni islamisté vypálili 35 granátů z dalekonosných děl; střepiny se zaryly i do stropu Mohammedovy pracovny. Její okno je z tvrzeného skla, přesto je prorazily. Zahynulo šest lidí a doktora zachránilo jen to, že pár minut před ostřelováním opustil kancelář.

Nechceme žádnou okupaci!

Podobně nebezpečný je i úřad starosty Fallúdže šejcha Fajsála al-Essáuího: »Jsme v Anbáru posledním městem před územím islamistů,« říká a ukazuje na televizní obrazovku po své pravici. Neobyčejně ostré záběry ukazují polní cestu vedle řeky. »Naložili ovce,« ukazuje na bílý a modrý náklaďáček. »Víme však, že přepravují dělostřeleckou munici.« Kamera je umístěna na minaretu mešity vedle radnice.

Přímý přenos z Islámského státu. Na bílém voze vlaje dobře viditelný černý prapor džihádistů.

Za starostovým pracovním stolem visí naopak irácká vlajka. Je znakem příslušnosti státu, kde v minulosti sunnitská menšina učinila šíitské většině ze života peklo na zemi. Státu, který je dnes stále nechává bez ochrany. »Klany z Anbáru dodnes nemají zastoupení v bagdádské vládě. Nedostává se nám žádné podpory,« zlobí se; naléhavě potřebují střelivo a moderní zbraně. Teroristé připlouvají přes řeku v noci na nafukovacích člunech. »Přejeme si jen žít jako svobodní občané ve svobodné zemi!«

A nepříteli se hodlají postavit. Nebude to poprvé. Zdejší sunnité bojovali proti Američanům i al-Kajdá. Jak říká starosta, nepřejí si žádnou okupaci, ať už Islámským státem, nebo šíitskými milicemi, které pomáhají bagdádské vládě.

»Narodil jsem se tu, prožil jsem tu celý život. Čtyři moji synové padli v bojích s al-Kajdá. Proti Islámskému státu budu bojovat do posledního dechu,« prohlašuje nejstarší z klanu Essáuíů, 73letý hadži Hail al-Ahmádí.

zdroj:http://www.halonoviny.cz/articles/view/38314743

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře