Současný ministr zahraničí je křesťan, podotýká apoštolský vikář syrského Aleppa a povzdechne si: Pak na vlně arabského jara, působícího všude jen zmatek, přišla revoluce. Každému, kdo byl ochoten na náměstí křičet proti Assadovi, bylo vypláceno 10 dolarů. A dalších deset navrch za každého kamaráda, kterého přivedl s sebou. Když někdo sehnal dvacet lidí, vydělal si průměrný měsíční plat.

Syřané prý nebyli spokojeni s Assadovým režimem, pokračuje biskup Nazzaro, v jaké zemi ale lid nekritizuje svou vládu? Většina národa stála a stojí za Assadem. V tom, co se tvrdí, je hodně smyšleného – např. báchorka o uplatňování stanného práva v Sýrii, o režimním omezování svobody ve stavu nebezpečí. Jsou to možná staré zákony, které ale nikdy nebyly aplikovány.

Západ chce údajně zavést v Sýrii demokracii. Jakou demokracii? Máme ji snad v Itálii a jinde?, dotazuje se apoštolský vikář. Začalo se válkou v Afghánistánu, pak přišel Irák, na to Libye… Kde však rozkvetla nějaká demokracie? Domnívám se, že jediným důsledkem tohoto „exportu demokracie“ je nesmírná devastace a pokračující mizení křesťanů z blízkovýchodních zemí, říká Mons. Nazzaro a upozorňuje: V Bahrajnu vládne sunnitská menšina šíitské – téměř bezprávné – většině. Již delší čas tam dochází ke střetům a represím, nikdo o tom však nemluví. V Saúdské Arábii nepožívají šíité a křesťané žádných práv. Západní společenství však „vyváží“ svou demokracii pouze do Sýrie, uzavírá italský biskup a vrací se do svého sídelního města Aleppa: Před osmi devíti měsíci válka dorazila i k nám, protože obyvatelé města neprotestovali proti Assadovi. Teď manifestují, avšak proti oběma stranám konfliktu, aby už byl klid. Bohatí Aleppané odešli a chudí přišli o všechno. Katolická církev se snaží pomáhat, jak může; místní jezuitská jídelna vaří pro 8000 lidí denně. Všechny křesťanské i muslimské komunity pomáhají obyvatelům nehledě na náboženské rozdíly. Převládá bratrství, které je starobylým rysem této země, zdůrazňuje biskup Nazzaro. Vzápětí odsuzuje zločinný způsob financování povstaleckých jednotek – únosy chudých lidí, za které je požadováno nereálné výkupné.

Navzdory materiálnímu nedostatku apoštolský vikář nepomýšlí na odchod z Aleppa. Vzbuzuje to údiv, říká. Pán nám ale neřekl, že se máme zařídit v pohodlí. Jsme v Sýrii, abychom hlásali Krista příkladem a svědectvím. Také sv. František nevybízí k dlouhém kázání, nýbrž ke svědectví prostotou vlastního života, uzavírá biskup Giuseppe Nazzaro, člen františkánského řádu, v rozhovoru pro internetové zpravodajství PiccoleNote.

Zdroj: www.radiovaticana.cz