Pro koho je výhodné rozdmýchávání talibského mýtu?

Mullaha Baradara, jednoho ze zakladatelů hnutí Taliban v roce 1994 a pravou ruku jeho vůdce Mullaha Mohammada Omara, zatkli v roce 2010 v Karáčí v průběhu společné operace CIA a zvláštních služeb Pákistánu. Washington to označil za tvrdou ránu zasazenou povstalcům. Potom ale vyšlo najevo, že v tom okamžiku měl Baradar tajné kontakty s vyslanci afghánského prezidenta Hamida Karzaie. A Pákistán je prostě díky CIA velice brilantně zmařil, protože to nezapadalo do jeho plánů. A teď si tedy na Baradara opět vzpomněli – jako na návnadu, která může podpořit započatá jednání s Taliby. A dialog údajně přináší plody: povstalci jinak hodnotí své vyhlídky v budoucím zřízení Afghánistánu – jednohlasně tvrdí představitelé Kábulu i nový velvyslanec USA James Cunningham.
Podle mínění vojenského experta Olega Kulakova ale Talibové sehráli svou úlohu v 90. letech minulého století a na začátku nového tisíciletí. Nynější handrkování kolem Baradara a vůbec Talibů je výhodné především pro Pákistánce:

„Je to jejich kreatura a oni ji také vytvářeli proto, aby kontrolovali otázky spojené s Afghánistánem. A proto tento mýtus stále rozdmýchávají. Američané ostatně pochopili, v čem je podstata věci, couvnout už ale nemohou. Ať už to ale chtějí či nikoli, je v zájmu jak Pákistánu, tak i USA a NATO dál talibanizaci afghánského problému rozvíjet. Nahrávat podobné strategii bylo nuceno i afghánské vedení. V opačném případě to diskredituje, jestliže bude objektivně určena úloha Talibů v současném politickém životě, vládu v Kábulu. Takže je rozdmýchávání mýtu v zájmu všech stran".

Umělou talibanizaci afghánské problematiky potřebuje z různých důvodů jak Islámábád, tak i Kábul. Upřesníme, k čemu je i Pentagonu. Jeho síly mají ztráty, které převážně způsobují nikoli Talibové, ale útvary, které součástí jejich struktur nejsou. Je to domobrana, partyzáni, tedy místní obyvatelstvo. Kdyby to ale USA přiznaly, bylo by třeba měnit veškerý ideologický základ jejich přítomnosti v Afghánistánu – už by to nebyl boj s terorismem. A jelikož jsou Talibové jako nepřítel velice vhodným objektem, je třeba udržovat iluzi, že jejich hnutí o něčem rozhoduje. A že je tak důležitý mechanismus dialogu, který je třeba podporovat. Což také velice horlivě dělají jak ve Washingtonu, tak i v Kábulu.