Jak se dělá revoluce na Ukrajině

V dokumentu Strategického velení USA nazvaném Základy politiky zadržování po konci studené války se píše o tom, že schopnost Američanů být iracionálními a pomstychtivými v případě, že někdo naruší jejich životní zájmy, by se měla stát jednou z dominant Pentagonem formovaného národního ideálu. Iracionalita je chápána jako prostředek v mezinárodních vztazích. Tím lze vysvětlit hysterické výlevy některých amerických politiků v souvislosti s ukrajinskou krizí.

Výše uvedený odtajněný dokument a jemu podobné materiály lze jen těžko chápat jinak než jako přípravu pro destabilizaci jiných zemí pomocí (pokud možno) řízeného chaosu. Jestli dříve bylo třeba zadržovat Sovětský svaz, pak nyní je třeba zadržovat zbytek světa. Aktivity Spojených států i jejich spojenců stále vycházejí z přesvědčení, že blaho Ameriky je podmínkou blaha celého lidstva.

Spojené státy odmítají respektovat realitu současného multipolárního světa s tím, že jejich životní zájmy jsou ohrožovány i v případě, že je nikdo neohrožuje. Vezmeme-li v úvahu roli USA v NATO a v celé architektuře bezpečnosti Západu, pak je jasné, proč evropští spojenci - byť někteří s nevolí - podporují Spojené státy. Z chování našich politiků je patrné, že jako správní loajální spojenci se raději budou, bez známky pochybností, mýlit s Velkým bratrem, než aby, bože chraň, měli pravdu s kýmkoliv jiným.

Puč na Ukrajině byl uskutečněn přesně podle návodu Frontové příručky Pentagonu č. 100-20, ve které, dávno před událostmi na Majdanu, je kladen důraz na nutnost destabilizace vnitropolitické situace v oblastech, kde je třeba prosazovat americké životní zájmy. Vůdci vzbouřenců musí získat popularitu, protože jejich hlavním úkolem je narušení vazby mezi lidmi a vládou a získání důvěry ve vlastní činnost. Tito vůdci musí nahradit legitimitu vlády vlastní legitimitou a zdůvodnit oprávněnost násilí a protizákonných akcí proti existujícímu systému.

Staletá koloniální zkušenost i desetiletí studené války vytvořily na Západě návyk formování vojenské, politické a ekonomické dominance. »Humanitární intervence« a »války malé intenzity« se staly prostředkem hájení politických a ekonomických zájmů, přičemž společným jejich rysem je zakrývání skutečných příčin a cílů konfliktu.

Ukrajina je příkladem toho, jak pracuje propaganda a jak jsou státy zatahovány do válečných operací »nízké intenzity«. Vše však nasvědčuje tomu, že se Ukrajina nestane další učebnicovou ukázkou amerických politických technologií a odborníci na sociální inženýrství a převraty ji nezařadí mezi svá aktiva. Došlo zde totiž k něčemu, s čím návody a příručky nepočítaly. Jestli ruskou akci na Krymu mohli analytici předpokládat, pak odpor lidí na jihovýchodě země proti neonacistické kyjevské vládě, byl - podle reakcí amerických politiků - nečekaný. Nehledě na zastrašování i brutální zločiny fašistů z Pravého sektoru a vyslání armády, v Luhanské a Doněcké oblasti proběhlo referendum, ve kterém lidé jasně demonstrovali svůj odpor ke kyjevské vládě, USA i EU. Tím ovšem byly ohroženy americké životní zájmy v oblasti.

Musel být nalezen a potrestán viník toho, že státní převrat na Ukrajině neproběhl podle plánu, což byl jeden z důvodů, proč americká vláda uvalila na Rusko sankce. A protože se s ním EU příliš ekonomicky propojila, byla donucena se k těmto sankcím připojit, a to bez ohledu na negativní dopad takovéhoto kroku na její hospodářství. Spojené státy předvedly jen malou ukázku toho, jaké asi mají představy o vzájemné spolupráci s EU v rámci připravovaného transatlantického obchodního a investičního partnerství.

Jiří KOTLÍK

zdroj:http://www.halonoviny.cz/articles/view/22459572