Hillary Clintonová: královna chaosu a hrozba 3. světové války

MÓC: Co byste řekla ženě, která by ráda viděla Hillary v prezidentské funkci, protože je žena? Tvrdíte, že „vyhnout se 3. světové válce je něčím mnohem naléhavějším, než ‚dokazování‘, že žena může zastávat prezidentský úřad USA.“ Proč se domníváte, že Hillary pravděpodobně spustí 3. světovou válku?

DJ: Jsou zde dvě otázky. Pokud jde o druhou část, nedomnívám se, že někdo vědomě spustí 3. světovou válku. Situace se dnes mnohem více podobá předvečeru 1. světové války, kdy velmoci byly vyzbrojeny a připraveny, až nějaký incident uvede věci do chodu. Od té doby, co Gorbačov naivně ukončil studenou válku, nesmírně pře-zbrojené Spojené státy začaly aktivně obkličovat Rusko zbraňovými systémy, agresivními vojenskými cvičeními a rozšiřováním NATO. A zároveň s tím dosáhla démonizace Vladimira Putina v posledních letech úrovně válečné propagandy. Rusové mají všechny důvody si myslet, že Spojené státy proti nim připravují válku. A Rusové jistě přijmou obranná opatření. Směs enormních vojenských příprav a propagandy proti „zlému nepříteli“ činí mnohem snadnějším, aby nějaký triviální incident vyhodil vše do povětří.

Moje odpověď na první část otázky je taková, že „volit Hillary, protože je žena“, mi nedává vůbec žádný smysl. Ano, ženy by se měly spojit ve věcech, které se jich obecně dotýkají: stejný plat za stejnou práci, stejné uznání schopností, reprodukční práva, mateřská dovolená a péče o děti apod. Hillary Clintonová je však konkrétní osoba a nikoli žena obecně. Ženy by společně mohly bojovat za právo žen na zvolení do prezidentského úřadu, ale toto právo existuje. Nelze jej redukovat na právo jedné konkrétní ženy být prezidentkou.

Prezident Spojených států není čistě symbolická pozice. Má zásadní rozhodovací pravomoci. Hillary Clintonová prokázala nebezpečně špatný úsudek v osudových otázkách války a míru. To by ji mělo diskvalifikovat.

MÓC: Jedna z kapitol se jmenuje „Libye: Její vlastní válka“. Proč s ohledem na klíčovou roli proizraelsky zaměřeného Bernarda-Henri Lévyho při přesvědčování Francie k podpoře tzv. rebelů zdůrazňujete Hillařinu vinu za to, že NATO zničilo dříve nejbohatší zemi Afriky?

DJ: Bernard-Henri Lévy opakovaně uvedl, že podporoval vojenskou intervenci v Libyi „jakožto Žid“, což asi znamenalo, že považoval svržení Kaddáfího za dobré pro Izrael. Francouzská vláda byla asi motivována strachem z Kaddáfího plánu na vytvoření zlatem kryté africké měny, která by mohla nahradit Francií podporovaný frank CFA (Coopération financière en Afrique centrale), jenž se používá ve všech bývalých francouzských koloniích v Africe. Nicméně, Francie ani Francie společně s Británií neměly vojenské kapacity k provedení operace, která by nakonec přemohla libyjský odpor. Americké vedení bylo rozděleno, a byla to Hillary Clintonová, která přesvědčila zpěčujícího se prezidenta Obamu a ministra obrany Gatese ke vstupu do války. Byly to Spojené státy, které poskytly prostředky ke zničení Libye.

MÓC: V kapitole nazvané „Válečná strana“ píšete, že „vzhledem k tomu, že válečná strana ovládla obě větve dvoustranického systému, dosavadní výsledky naznačují, že republikáni nominují natolik špatného kandidáta, že Hillary bude vypadat dobře.“ To zní jako byste předvídala neuvěřitelný vzestup Donalda Trumpa, ne?

DJ: Po pravdě jsem to nepředvídala. Ale předvídala jsem vzestup Trumpova hlavního rivala Teda Cruze, který může být ve skutečnosti horší než Trump. Jak upozornil Robert Reich, Cruz je radikální pravicový fanatik s pevnými zpátečnickými názory, který jistě udělá špatné věci. Trump toho namluví tolik, že nelze odhadnout, co by mohl udělat. Alespoň se zdá, že se chce vyhnout válce s Ruskem.

Také jsem nepředvídala vzestup Bernieho Sanderse a nadšení, které vyvolal mezi mladými lidmi, při představě, že nominaci získá slušná alternativa k Hillary Clintonové.

Oba fenomény ukazují hlubokou nespokojenost Američanů s nefunkčním politickým systémem země.

MÓC: V knize „Královna chaosu“ předpovídáte, že „dnes to vypadá, že prezidentské volby v roce 2016 by mohly být střetem mezi Chajmem Sabanem a Sheldonem Adelsonem. V každém případě vítězem bude Izrael.“ Mohla byste pohovořit o Sabanově „zanícení“ pro další clintonovské prezidentství a co by to znamenalo pro americkou zahraniční politiku?

DJ: Pokud si myslíte, že by americká zahraniční politika nemohla být ještě více proizraelská, tak si prostě počkejte, až uvidíte Hillary v Bílém domě. Když Chajm Saban přislíbil, že utratí „co bude třeba“, aby z ní udělal prezidentku, Hillary Clintonová přislíbila, že pozve Netanjahua do Bílého domu během prvního měsíce svého prezidentství, že využije této příležitosti k „opětovnému potvrzení nezrušitelného pouta přátelství a jednoty“ mezi Amerikou a Izraelem a že udělá vše pro zničení hnutí BDS (Boycott, Divestment and Sanction – Bojkot, stažení investic a sankce). Nadále opakuje izraelské denunciace Íránu, že je nebezpečným „teroristickým státem“. Dříve přirovnala kritiku izraelské politiky k „antisemitismu“ a obvinila lidi z Gazy za izraelské útoky proti jejich nešťastné zemi.

Předchozí prezidenti, včetně Obamy, často vyjadřovali své podráždění nad nekontrolovatelným chováním Izraele. S Hillary v čele, jak se zdá, nebudou žádné námitky proti dalšímu izraelskému ničení Gazy či dokonce útokům proti Íránu. Je dokonale zajedno s tichou politikou Izraele na zničení a rozkouskování Sýrie.

MÓC: Když byla Hillary dotázána, které ženy ve světě „inspirovaly“ její politiku, uvedla že Pussy Riot. Co nám to vypovídá o Hillary? A co to znamená pro americko-ruské vztahy?

DJ: Umíte si představit, že by Hillary měla sex s Billem v nějakém muzeu, tak jako radikální anarchistka Naděžda Tolokonnikovová při jednom ze svých umělecko-performativních protestů proti systému? „Inspirace“? Jak tomu často bývá, Hillary neříká, co je pravda, ale chopila se příležitosti, aby ukázala, jak je protiputinovská. Je vtipné, že Tolokonnikovová se nedávno vyjádřila, že dává přednost Sandersovi.

MÓC: Pokud bude „odpovědnost chránit“ čili R2P určujícím principem Hillařiny zahraniční politiky, můžete vysvětlit, v čem by to bylo špatné pro lidská práva na celém světě?

DJ: Libyjská katastrofa ukázala celému světu – ačkoli ne Hillary –, že R2R je nebezpečná doktrína. Údajně kvůli „ochraně“ jakýchsi islamistických rebelů v Benghází naprosto zničila intervence NATO – vedena „odpovědností chránit“ – moderní město Sirte, poskytla krytí rasistickému lynčování černého obyvatelstva v Libyi, zabila tisíce civilistů a zanechala zemi v chaosu.

Doktrína R2P by dávala smysl, pokud by zde skutečně existovala neutrální, nekonečně moudrá a celosvětová policejní síla, která by zasahovala na základě pevných a nestranných důkazů, což pochopitelně není tento případ.

V případě Libye byly důkazy o „humanitární krizi“ vyrobeny vnitřními oponenty režimu a předány do světa poslušnými mainstreamovými médii. Byly téměř naprosto nepravdivé, nicméně protichůdné zdroje byly ignorovány. (Viz Maximilian Forte, Slouching Towards Sirte: NATO’s War on Libya and Africa.)

Za současného poměru sil ve světě může být R2P uplatněna pouze velmocemi vůči menším zemím podle toho, jak velmoci události v menších zemích interpretují. Ve skutečnosti je doktrína R2P prostě využívána Spojenými státy proti režimům, které nemají rády. Tečka.

MÓC: Píšete, že nositeli Nobelovy ceny míru Baracku Obamovi „se v nesmyslných a agresivních válkách podařilo překonat dokonce i své předchůdce – byť s jistou váhavostí, kterou však nemůžeme očekávat od Hillary.“ Co vás vede k přesvědčení, že by Clintonová v prezidentské funkci na rozdíl od Obamy méně váhala použít americkou vojenskou sílu?

DJ: Prostá věc. Když Obama váhal, Hillary ne. Prosazovala válku v Libyi, bezletové zóny v Sýrii a podle všeho, co říká, by prosazovala silnější akce proti Rusku v době, kdy její bývalá mluvčí Victoria Nulandová vedla protiruský převrat v Kyjevu. Její pochechtávání se nad bestiální vraždou Kaddáfího poukazuje na nedostatek jakýchkoli lidských citů vůči svým protivníkům. Ona je zavrhuje jako podlidi. Kromě nedostatku soucitu se zdá, že nepochybuje o elementární schopnosti USA zvítězit v jakémkoli ozbrojeném konfliktu – a to je ze všeho nejnebezpečnější. Je připravena tlačit na každého protivníka, jak to jen jde, přičemž si je jistá, že se dotyčný „zlosyn“ podvolí – i kdyby to mělo být jaderně vyzbrojené Rusko.

Obama zjevně postrádá Hillařinu jistotu. Jeho hojné využívání vražedných bezpilotníků je odrazem vojenského uznání limitů amerických pozemních sil. Obama byl pod neustálým tlakem Válečné strany. Někdy tomuto tlaku vzdoroval, jako v případě chemických zbraní v Sýrii, když Kerry nahradil Clintonovou ve funkci ministra zahraničí.

MÓC: V závěrečné kapitole nazvané „Válečná strana“ píšete, že „ze vzestupu Hillary Clintonové by mělo být zřejmé, že lpění na Demokratické straně jakožto ‚menším zlu‘ je naprostý nezdar.“ Myslíte si ale, že je možné přesvědčit voliče, že Hillary není menší zlo, když proti ní stojí demagogický Donald Trump?

DJ: Na první pohled to vypadá jako nemožné. Kdo ví, třeba Trump udělá z nebezpečí války hlavní téma. Mám ale dojem, že o volebním klání mezi Donaldem Trumpem a Hillary Clintonovou rozhodnou emoce a nikoli témata. Mohu se mýlit, ale zahraniční politika při těchto volbách budí menší zájem, i když by měla být jednou z hlavních obav. Trump děsí elitu, ale internetové komentáře ukazují, že nepřátelství k Hillary dosahuje bodu varu. Ta bude posílena, pokud Bernie Sanders přijde o nominaci v důsledku toho, co vypadá jako podvádění [při nahlížení do volební databáze Demokratické strany, dopl. překl.]. Podle toho, jak se věci vyvíjejí, hrozí, že listopadové volby budou zápasem mezi dvěma nejvíce nenáviděnějšími osobami v Americe.

MÓC: Přicházíte s návrhem „Mírové strany“ jako alternativy k „Válečné straně“, která ovládá obě větve dvoustranického systému. Navrhujete, aby dvě obdivuhodné ženy sloužily v rámci „mírového týmu“, který by pomáhal „mírovému kandidátovi“, a to Cynthie KcKinneyová a Coleen Rowleyová. Tyto ženy se nemohou více odlišovat od těch, kterými se obklopovala Hillary, viz např.: Madeleine Albightová, Suzanne Nosselová, Susan Riceová a Samantha Powerová, že? Jste optimistická, že se Američané jednoho dne stanou natolik uvědomělými, aby poznali ten rozdíl?

DJ: Mírovou stranou mám na mysli něco širšího než politickou stranu. Mám na mysli síť dobře informovaných a zásadových lidí, kterým jde o záchranu země a světa před tím, co se vyvinulo v šíleně arogantní politiku nadvlády nad světem. Potíž je v tom, že tzn. neokoni a liberální intervencionisté více či méně převzali kontrolu nad ministerstvem zahraničí a nedávno provedli čistku v Pentagonu. Mírová strana by mohla být tvořena diplomaty, vědci, vojenskými důstojníky, politiky a redaktory. Podotkla bych, že jedinci, kteří si přejí vyhnout se 3. světové válce, potřebují studovat příklad neokonů, kteří prostřednictvím propletence mozkových trustů, redakčních stran, finančních zájmů a infiltrace výkonné moci převzali kontrolu nad politickým aparátem. Lze tento proces zvrátit? Pokud ano, jak? Není na mne, abych na tuto otázku odpověděla. Ale je třeba si ji klást.

V obecné rovině by Mírová strana mohla být postavena na ekonomických požadavcích: opětovné snížení šíleného vojenského rozpočtu kvůli financování užitečných a produktivních domácích aktivit, uzavření nadbytečných vojenských základen, zastavení rozšiřování NATO za účelem dobytí světa, konec dotování Izraele ve výši třech miliard dolarů ročně. Americké bohatství, americký lid a americká budoucnost se ničí kvůli vedení stále ničivějších válek. Skutečným nepřítelem USA je vojensko-průmyslový komplex, který přetrvává a rozšiřuje se, protože vláda mu zajišťuje bezpečný zisk z finančních investic. Pokud by si toho byl americký národ plně vědom, Mírová strana by přirozeně rostla.

Zdroj: www.counterpunch.org, překlad: Karel Hyka

Maidhc Ó Cathail [maik əu ko:hil] je novinář a politický analytik irského původu.