Elitní američtí vojáci ze soukromých vojenských společností na Ukrajině?

S obyvateli Slavjanska válčí elitní američtí vojáci ze soukromých vojenských společností.

Německý časopis Bild am Sonntag zjistil, že v Slavjansku válčí proti stoupencům federalizace 400 elitních vojáků americké vojenské společnosti Academy, známé v minulosti jako Blackwater.

Rozvědka NSR informovala o tom německou vládu 29. dubna a 8. května prohlásila ukrajinská Služba bezpečnosti, že mezi účastníky trestní operace nejsou žádní cizinci.

Dříve prohlásil známý americký novinář a politický analytik Robert Perry, že Washington uplatňuje na Ukrajině stejnou taktiku, jako v Centrální Americe, Afghánistánu a Sýrii.

Starší videa uvedená magazínem Harper ukazují, jak soukromý kontraktor, který byl dříve známý jako Blackwater, přejíždí v Iráku ženu, naráží do iráckých aut, aby nepřekážela v cestě a střílí do dopravy.
https://www.youtube.com/watch?v=xm6hC2oW5P8

Chování Blackwateru ukázané ve videích přidává ještě více důkazů, že společnost "podporovala a přispívala k destrukci iráckého života."

Nedávno ruská státní televize referovala, že několik stovek ozbrojených mužů se zavazadly vojenského vzezření dorazilo na mezinárodní letiště v Kyjevě.

Bylo ohlášeno, že tito drsní chlapíci jsou zaměstnanci Greystone Limited, pobočky Vehicle Services Company LLC náležející k Blackwater/XE/Academi.

Žoldnéři z Greystone Limited jsou součástí toho, co se nazývá ‚Americkou tajnou armádou' poskytující nestátní vojenskou podporu neomezovanou jakýmikoliv mezistátními dohodami.

Kdo jsou tyto soukromé společnosti, soukromé nájemné armády? Z jakého důvodu vznikají?

Velmi důležitým důvodem, ne však úplně posledním, je prudké zrychlení globálního procesu liberalizace světového trhu, což napomáhá a usnadňuje vyvíjet vojenskou podnikatelkou činnost na mezinárodní úrovni. Postavení nestátních poskytovatelů bezpečnosti v rámci mezinárodního práva stále zůstává docela nejasné a činnost soukromých vojenských společností je ve velké většině případů na mezinárodní úrovni neregulovaná. Na národní úrovni pouze několik států přijalo specifická opatření pro usměrňování aktivit těchto společností, řešení tohoto problému.
Pro své bojově aktivní zaměstnance upřednostňují tyto firmy názvy jako jsou: bezpečnostní zaměstnanci, soukromí vojenští zaměstnanci nebo soukromí bezpečnostní zaměstnanci a usilují o to, aby jejich organizace byly známé jako: soukromé vojenské korporace, soukromé vojenské firmy, soukromé bezpečnostní agentury nebo poskytovatelé (provozovatelé) vojenských služeb a také, aby všeobecně byly vnímány a známy jako soukromý vojenský sektor či soukromé vojenské odvětví, to všechno s cílem vyhnout se negativnímu stigmatu často spojovanému s pojmem „žoldnéři".

I když soukromé vojenské společnosti často poskytují služby v přípravě vojenských jednotek nebo v nahrazování funkce oficiálních ozbrojených sil, které jsou podřízeny vládám, mohou být také použity jako soukromé bezpečnostní společnosti, jež poskytují osobní ochranu klíčovým funkcionářům nebo ochranu objektů – budov společnosti i s příslušenstvím, zvláště těch, které se nacházejí na nepřátelském území. Přesto námezdní vojáci, kteří použijí ozbrojenou sílu v zóně válečného konfliktu, mohou být považováni za nelegální bojovníky a tedy odpovídat pojetí, které je nepřímo obsaženo v ženevských úmluvách.

„Soukromí" vojáci, plní mnoho zcela diametrálně odlišných požadavků a úkolů. To např. může zahrnovat poskytování osobní ochrany afghánskému prezidentovi Hamídu Karzáímu nebo pilotování průzkumných letadel s plnou výzbrojí a bitevních vrtulníků jako součást boje s kolumbijskou narkomafií. Řada soukromých vojenských společností je také držitelem licencí vydaných Ministerstvem zahraničních věcí USA a nechají se najímat – uzavírají smlouvy se zahraničními vládami na provádění výcviku příslušníků ozbrojených sil různých států nebo mají uzavřeny kontrakty na reorganizaci armád v Nikaragui, Bulharsku, Tchaj-wanu a Rovníkové Guineji. Očekává se, že soukromé vojenské odvětví jako celek dosáhne za rok 2010 finančního obratu 202 miliard UDS (proti 55,6 miliardy USD získaných v roce 1990).

Vytvoření globálního trhu na poskytování námezdních vojenských služeb, tzn. realizace produktů soukromé vojenské sféry na světovém trhu s vojenskou silou, je jedním z nejzajímavějších vývojových směrů ve způsobu vedení moderní války v posledních deseti letech. Obchodní činnost v této oblasti je realizována v rozsahu od malých poradenských firem, které ponejvíce zahrnují vysloužilé generály, až po nadnárodní korporace, které nabízejí a poskytují k pronajmutí pluky stíhacího letectva nebo prapory speciálních sil.

V současné době soukromé vojenské společnosti působí ve více jak padesáti zemích světa. Soukromé vojenské společnosti jsou klíčovým činitelem v množství ozbrojených konfliktů a napomáhaly dosáhnout vítězství ve válkách vedených v Angole, Chorvatsku, Etiopii-Eritreji a Sierra Leone.

Nesmíme zapomínat, že soukromé vojenské společnosti jsou často nasazovány do akcí pod tzv. Falešnou vlajkou (anglicky false flag operation ).

Jaké důsledky mají války pod falešnou vlajkou ( false flag operation) pro samotné USA?

K této problematice se vyjádřil v roce 2013 Ron Paul. Ten během své rozpravy v Kongresu kritizoval snahu USA zasahovat do věcí Sýrie. Obviňování prezidenta Bašára Asada z chemického útoku považuje za absurdní a útok byl prý proveden pod falešnou vlajkou.

„Podle mého názoru jsou všechny důkazy k ospravedlnění tohoto útoku falešné. Nejsou důvěryhodnější, než záminka pro invazi do Iráku v roce 2003 nebo útok na Libyi v roce 2011." Tvrdí Ron Paul s tím, že jde o vojenskou propaganda a že „neokonzervatistům jde o ovládnutí ropy v Íránu." Kritizuje přitom demokraty i republikány, jelikož s drobnými odchylkami souhlasí s tímto druhem zahraniční politiky a varuje, že se situace na Blízkém východě může vymknout z kontrole.

„Neexistují žádné národní bezpečnostní zájmy, které by vyžadovaly tak hloupou eskalaci násilí na Blízkém východě," dodává známý kritik zahraniční politiky USA s tím, že nejlepší by bylo, kdyby se USA vůbec nemíchali do vnitřní politiky Sýrie: „Bez vnějšího vlivu by spor, označovaný jako občanská válka, pravděpodobně vůbec neexistoval."

Ron Paul otevřel Institut pro mír a prosperitu.

Vyzval USA, aby se vrátili k politice diplomacie a varoval je před snahou o vytvoření jakéhosi impéria: „Nemáme peníze, nemůžeme si to dovolit a nejhorší je to, že děláme přesně to, co od nás chtěl Usáma bin Ládin, který nás chtěl vyždímat na Středním východě a tím k nám domů přinést bankrot."

Jak se dnes vyvíjí válka v Sýrii do níž USA tolik investují?

Bezpečnostní operace v Homs odhalila, že do vojenských násilných akcí v této části Sýrie jsou zapojeni Mossad, CIA a Blackwater, a v oblasti Baba Amr bylo zadrženo přes 700 ozbrojenců z arabských a západních zemí a byly zabaveny izraelské, americké a evropské zbraně.
http://www.zvedavec.org/komentare/2012/03/4866-mossad-cia-a-blackwater-operuji-v-syrii.htm

Studie NATO z roku 2013 nám jasně říká, že válku vyhrává Asad, má podporu 70% obyvatel.
Studie, složená Západem podporovanými aktivisty a organizacemi, ukazuje, že je většina Syřanů zděšená Al-Kájdou a jejím ovládnutí opozice a preferuje tak návrat Asada.
"Víc než Asada mají lidé dost války a nenávisti džihádistů." řekl západní zdroj obeznámený s daty.

"Asad vyhrává válku převážně kvůli lidem, kteří s nim spolupracují proti rebelům."
Americké noviny uvedly, že zpráva pro NATO uvádí, že Syřané za posledních šest měsíců prošli změnou názoru.
"Změna mohla být viděna hlavně ve většině sunnitské komunity, která dlouho syrskou vzpouru podporovala." uvedl World Tribune.
"Sunnité Asada nemají rádi, ale velká většina komunity se ze vzpoury stahuje." byl citován nejmenovaný západní činitel.

"Zůstali zahraniční bojovníci, kteří jsou podporovaní Katarem a Saúdskou Arábií. Sunnité je považují za daleko horší než je Asad."

V boji s terorismem zaznamenal syrský prezident Bašár Asad další významné vítězství. Opoziční bojovníci se v minulých dnech začali stahovat ze syrského města Homs, kde více než dva roky odolávali vládním silám. Odsun, o kterém se v posledních dnech vyjednávalo za přítomnosti prostředníků z Íránu a Ruska, potvrdily obě válčící strany.

Opětné získání Homsu, který byl označován za klíčové město syrského konfliktu, je podle komentářů úspěchem Asadova režimu. Homs je třetí největší město v zemi a boje o ně patřily k nejtvrdším vůbec.

Jestliže se situace v Sýrii přiklonila k vítězství Asada, potažmo diplomacie Ruska co čeká Ukrajinu?

Šachová partie kolem ukrajinské krize vstupuje do kvalitativně nové fáze.

Mnohé náznaky z Kyjeva a dalších oblastí svědčí o tom, že už propukají první sociální nepokoje vyvolané ekonomickým kolapsem, který se dál jen zhoršuje.
Ukrajinu už někdy v létě čeká nepředstavitelný chaos, a co hůř, při tom všem Kyjev nezbytně potřebuje ruské energie, za něž ale nechce a zároveň nemá z čeho platit.
Co tedy vlastně Putin tím, že nepodpořil referenda na východě Ukrajiny udělal? Odmítl vojenskou intervenci, čímž ale ve finále „proaktivně" ovlivňuje celý výsledek dalšího vývoje. Výměnou za to, že západní propaganda bude jeho postup vydávat za „uznání porážky" a Rusko se pro ni na nějaký čas stane „papírovým tygrem", maximalizuje nejistoty a problémy nejen Kyjeva, ale i USA a EU. Putin totéž provedl už v případě Sýrie – „vzdal" Spojeným státům chemický arzenál Bašára Asada výměnou za odvolání plánované americké vojenské agrese. Už tehdy se psalo o tom, že „Putin zradil Asada" a „ustoupil Washingtonu", nicméně dnes, o osm měsíců později, nikdo nezpochybňuje, že Damašek ve válce vítězí a Západ má problém ze „syrského" dobrodružství vycouvat se ctí.

„V šachu se tomu říká gambit,", shrnuje bloger The Saker. „Akceptujete ztrátu figury ve jménu lepší pozice. Až na to, že v šachu má soupeř možnost gambit odmítnout. Není jasné, zda tutéž volbu má nyní Západ v případě Ukrajiny."

Putinova taktika a očekávání Moskvy, že Západ donutí Kyjev k dialogu s jihovýchodem, se možná začíná naplňovat. Kyjevský premiér Arsenij Jaceňuk sice v první reakci Putinův návrh odmítl, nově ale ve společném prohlášení s prezidentem Oleksandrem Turčinovem už oznámil „iniciativu k uspořádání kulatých stolů národní jednoty", k nimž mají být přizváni představitelé všech politických sil z regionů, společnosti a z akademických kruhů. Jednání bude organizovat OBSE a jeho výsledky by měly být „realizovány v podobě zákonů a stanou se základem pro ústavní reformu". První „kulatý stůl" by se měl přitom konat už 14. května.

Nově se podle všeho schyluje i k vyřešení otázky dodávek ruského zemního plynu Ukrajině. Druhé kolo třístranných jednání EU, Ruska a Kyjeva o ceně by se mělo uskutečnit 12. května v Bruselu a Rusko dopředu naznačilo, že je třeba dojít ke konkrétním výsledkům – oznámilo totiž, že počínaje 1. červnem začne dodávat plyn Ukrajině výlučně po předchozí platbě.

Mezitím se na YouTube objevila videa tvrdící, že americká soukromá bezpečnostní služba dříve známá jako Blackwater, nyní Academy, operuje ve východoukrajinském městě Doněck.

http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/3803-videa-blackwater-kdo-jsou-ti-zoldneri-na-vychodni-ukrajine

Sledovat další vývoj na Ukrajině bude ještě zajímavé. Je to podobné jako sledovat zápas světově uznávaných šachistů. Některé tahy na poli geopolitiky nejsme sto v souboji velmocí pochopit. Rozdíl je v tom, že zde nejde o šachový zápas.

Ředitel CIA John Brennan označil Rusko za velmoc s obrovským vlivem.

Mnohému nerozumíme, ale o to více jsme překvapeni nějakým neočekávaným tahem. Zdá se, že v Sýrii uzavřelo Rusko „šachovou" partii s USA vítězstvím.

„Rusko a Čína by měly zaplatit za svou trvalou podporu režimu v Damašku," řekla na pařížské konferenci o Sýrii v roce 2012 americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová. Nedočkala se.
Jsou to USA, které platí za „syrské" dobrodružství.

Jak dopadne dění na Ukrajině neví dnes nikdo. Opět můžeme pouze sledovat vývoj událostí, do něhož nemáme oprávnění vstupovat, ale můžeme být do něj i přes naši dobrou vůli nedobrovolně zavlečeni.
Jedno však je jisté a vůbec se mi to nelíbí. V tomto pomyslném šachovém boji mezi velmocemi bývá až příliš mnoho mrtvých...