Erika Lehotszká: Smrt plukovníka

Podrobnosti

ze světa / Afrika|

5. listopad 2011|

Miroslav Suja|

7894 x

Zavraždění Muammara Kaddáfího odhalilo hloubku globální krize práva a demokracie. Šokující záběry smrti zajatého Kaddáfího nesoucí znaky nelegálního lynčování a popravy, jakož i nedůstojné vystavení jeho mrtvoly v mrazicím boxu obchodního domu naplno odhalily pravou tvář boje za "svobodu a demokracii". Brutalita vraždy průkopníka emancipačních snah Afriky, ideologie a strůjce úspěšně fungujícího sociálního státu se stala symbolem protiprávnosti, barbarství a krutosti války v Libyi, kde je lynčování běžnou praxí rebelů.

Diktátor či vizionář?

V září v roce 1969 uskutečnila malá skupina vojenských důstojníků vedená 28-letým Muammarem Abu al-Minyar Kaddáfím nekrvavý převrat proti králi Idrisi I. V tehdy nejchudší zemi Afriky - Libyi. Převrat se konal s podporou koloniálních mocností, ale Kaddáfí nehodlal plnit jejich příkazy na úkor suverenity země. Nový režim v čele s Výkonnou radou revoluce zrušil monarchii a vyhlásil Libyjskou arabskou republiku. Američané byli nuceni opustit svou leteckou základnu v zemi a arabský svět byl fascinován silou, které se dařilo likvidovat kolonialismus. Za nejkontroverznější prvek Kaddáfího politiky je považována snaha sjednotit Afriku jednou měnou, jedním pasem, jednou armádou a společnou vizí nezávislosti a úplného osvobození celého kontinentu od kolonialismu. Libye se po převratu stává členem Organizace africké jednoty, která již v roce 1964 vyhlásila Afriku za bezjadrovou zónu, v roce 1993 přijala usnesení o vzniku mechanismu prevence, usměrňování a řešení konfliktů s cílem prosazování míru v členských zemích. Kaddáfí byl aktivní při přeměně organizace na Africkou unii, udržoval výborné vztahy s mnoha africkými kmenovými vůdci a králi, jenž vzešli z národně-osvobozeneckých procesů. Více než 200 z nich ho v roce 2008 zvolilo za krále králů Afriky pro jeho dlouhodobou podporu emancipačních snah mnoha afrických zemí, přičemž o rok později se stal předsedou Africké unie. Nelson Mandela se vyjádřil, že JAR by se bez výrazné Kaddáfího pomoci apartheidu nezbavila. Kaddáfí nesouhlasil s velmocenským pojetím politiky a prosazoval přímou demokracii emancipovaných mas a zákaz vykořisťování. Odmítal stranický systém jako ovládání společnosti úzkou skupinou osob. Proto vytvořil stát lidových mas a v roce 1979 se vzdal titulu předsedy vlády, aby se stal jen neformální hlavou země jako vůdce revoluce. Zemi od té doby oficiálně vládl Obecný lidový kongres. Státní správu tvořily místní lidové kongresy, jež byly vytvářeny zdola i shora, moc byla výrazně decentralizovaná. Tato demokratická alternativa k parlamentarismu vycházela z místních beduínských tradic.

Úspěch ropného socialismu

Libye má největší prokázané zásoby ropy na kontinentu. Během ropného socialismu, který uvedl do praxe Kaddáfí, se země dostala z posledního na první místo v životní úrovni v Africe. Stát se o zisky z ropy dělil s obyvatelstvem, dotoval bohatou a cenově dostupnou nabídku potravin, financoval občanům koupi bytu či auta, narození dětí a rodinné podnikání. Vzdělání, zdravotní péče, voda, elektřina a plyn byly pro všechny zdarma, půjčky se poskytovaly bezúročně. Občané mohli studovat na kterékoli vysoké škole na světě, přičemž stát jim proplatil studium, zajistil byt, auto a poskytl měsíční stipendium ve výši několika tisíc dolarů. Tyto skutečnosti jsou zatajovány, neboť se neshodují s propagandou o nesvobodě.

Nezávislost se neodpouští

Libyjská centrální banka je na sto procent vlastněna státem, nespadá pod nadnárodní BIS, takže náklady na realizaci státních projektů byly bez úroků sníženy na polovinu. Ambice vydávat vlastní měnu krytou zlatem by znamenala ještě větší svobodu nejen pro Libyi, ale i pro celou Afriku, což se samozřejmě nelíbilo globálním bankéřům. Země NATO se neptaly na názor vlastních občanů, když plnily vůli bankovních, ropných a zbrojního korporací a úspěšnou suverénní africkou zemi zničily. Osud Libye je ukázkou podnikání korporací, postaveného na zneužívání veřejných zdrojů, vybombardování cizího veřejného majetku, dosazení vlády loajálních kariéristů a teroristů, ovládnutí nerostného bohatství a infrastruktury soukromými investory, jakož i na opravě zničené země vlastními firmami za cenu uvalení dluhového otroctví na celý národ. Lynčování Kaddáfího je barbarstvím a návratem k nejhorším metodám středověku a starověku. Je předobrazem temné budoucnosti Libye i celé Afriky, zrcadlem pokrytectví Západu, a v neposlední řadě výsměchem práva a demokracie.

Ne náhodou bývalý jihoafrický prezident Nelson Mandela nazval Muammara Kaddáfího jedním z největších bojovníků za svobodu.

zdroj: Extraplus

Komentáře